Pytho depressus (Linnaeus, 1767)

Čeleď: Pythididae

Status: lokální druh

Popis: Velikost 7–16 mm, tělo černé, krovky s výrazným modrým nebo nazelenalým leskem, tykadla a nohy částečně hnědočervené. U mladých jedinců může převažovat celkově hnědočervené zbarvení, které postupně tmavne a získává finální kovový lesk. Tělo ploché, štít na ploše se dvěma výraznými vtlaky, krovky směrem dozadu mírně rozšířené, poměrně výrazně žebrované. Larvy velké cca 20–30 mm, ploché, světle žluté barvy, s výraznou hlavou se silnými kusadly a typicky tvarovanými přívěsky na konci zadečku.

Možná záměna: Tvarem těla a zbarvením může na první pohled připomínat některé střevlíkovité brouky, patří však do zcela odlišné skupiny. Na našem území se velmi vzácně vyskytuje ještě další druh rodu – Pytho abieticola, který se liší obecně menší velikostí těla, černým zbarvením bez výraznějšího kovového lesku, tvarem horního pysku, tečkováním kusadel, tvarem štítu či menším počtem žeber na krovkách. Tento druh se u nás vyskytuje velmi vzácně jen v Jeseníkách při horní hranici lesa.

Larvy jsou habitem podobné larvám červenáčků (Pyrochroidea), lesáků (Cucujidae) nebo druhu Boros schneideri, spolehlivě je však lze odlišit tvarem výrůstků na konci zadečku.

Rozšíření: Evropský druh rozšířený až daleko na sever, udávaný také ze Sibiře či Kavkazu.

V ČR se vyskytuje jen velmi lokálně, častější v Čechách v oblastech rozsáhlejších borových lesů (např. v Polabí), na Moravě pravidelně nalézán jen v okolí Bzence. Na vhodných lokalitách nebývá vzácný, v poslední době se místy vykytuje hojněji díky hromadnému odumírání borovic.

Biologie a ekologie: Saproxylický druh vázaný na odumírající a mrtvé jehličnany, zejména borovice, vzácně osidluje i listnáče. Dospělci i larvy se zdržují pod uvolněnou kůrou ve vrstvě tlejícího lýka a detritu, kde se živí převážně dravě lovem jiných podkorních bezobratlých. Rozmnožování probíhá na jaře a začátkem léta, larvy dokončují vývoj na podzim a vytvářejí typickou kruhovitou kolébku detritu, ve které se zakuklí. Vylíhlí dospělci obvykle přezimují v kukelních kolébkách, kde je lze nejčastěji nalézt.

Ohrožení a ochrana: Populace mohou být ohroženy nadměrným odstraňováním vhodných živných stromů. V lesích by tedy měla být část stromů ponechávána přirozenému rozpadu.

Literatura:

Burakowski B. (1976): Klucze do oznaczania owadów XIX: 88-90: Rozmiazgowate - Pythidae, Omiekowate - Lagriidae, Cisawkowate - Alleculidae.  Polskie Towarzystwo Entomologiczne, PWN.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!