Pulicaria vulgaris Gaertner – blešník obecný

Syn.: Inula pulicaria L.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: CR

Popis: Rostlina vysoká maximálně 40 cm, obvykle chlupatá, často též žláznatá. Lodyha přímá, někdy vystoupavá, od poloviny (vzácněji od báze) větvená, zbarvená zeleně či hnědě. Přízemní listy vyrůstají v řídké růžici, za květu zaschlé; lodyžní listy kopinaté, špičaté, na okraji zvlněné, vlnatě chlupaté, olysávající. Úbory četné, malé, tvořící volné vrcholičnaté květenství. Zákrov je víceřadý, zákrovní listy jsou dlouze chlupatě vlnaté. Květy jsou zbarvené špinavě žlutě, okrajové jazykovité květy jsou krátké, resp. v délce květů trubkovitých. Plodem jsou chlupaté, ochmýřené nažky.

Možná záměna: Na našem území rostou dva zástupci rodu blešník. Druhý druh blešník úplavičný (Pulicaria dysenterica) má mnohem delší okrajové jazykovité květy, zbarvené zářivě (nikoli špinavě) žlutě. Zároveň horní listy jsou zakončené srdčitou bází objímající lodyhu.

Rozšíření: Blešník obecný roste v mírném pásu Euroasie zhruba od severní části Pyrenejského poloostrova, JV Anglie po oblast Altaje. V Asii se vyskytuje ve značně disjunktivním areálu. V Evropě zasahuje na sever po Pobaltí, v jižním Švédsku patří mezi vyhynulé druhy; na jihu roste po střední Itálii a severní Řecko, izolovaně též v Turecku.

V České republice se vyskytuje velmi vzácně především na jižní Moravě a ve středních Čechách. V minulosti byl dokladován rovněž z jihočeských rybničních oblastí a Strakonicka, kde je dodnes zřídka nalézán. 

Ekologie: Blešník preferuje ruderální stanoviště s vlhčím půdním substrátem. Roste též při březích vod, na štěrkových náplavech, na obnažených dnech, podél komunikací, na pastvinách. Velmi dobře snáší zvýšený obsah solí nebo živin v půdě. Preferuje plochy s nezapojenou vegetací, špatně snáší zvýšenou konkurenci jiných druhů.

Ochrana a ohrožení: Blešník obecný není veden mezi zvláště chráněnými druhy. V Červeném a černém seznamu je řazen mezi druhy kriticky ohrožené. Charakter stanovišť, které tento druh osidluje, ani zvláštní zákonnou ochranu příliš neumožňuje. Druh dramaticky v posledních desetiletích ustupuje.

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem růstu od července do září.

Literatura:

Hrouda L. (2004): Pulicaria Gaertner In.: Slavík B. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 80–84.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!