Porzana parva - chřástal malý

3. 9. 2017 vytvořil Vojtěch Brlík

Porzana parva (Scopoli, 1769) – chřástal malý

Řád: Gruiformes – krátkokřídlí, čeleď: Rallidae – chřástalovití

Status: KO, IUCN: LC

 

Popis: Chřástal malý s palearktickým areálem rozšíření (především pak v jeho západní části) je jeden ze dvou evropských zástupců rodu Zapornia (rod Porzana je tradiční název rodu) společně s chřástalem nejmenším (Porzana/Zapornia pusilla) a celkově 15 druhů celosvětově. V kontinentální Evropě je druh monotypický. Chřástal malý je velikostí těla podobný kosu černému (Turdus merula), má ovšem delší zelené nohy s velmi dlouhými prsty, jako i nejběžnější chřástal vodní (Rallus aquaticus) rozšířený na území České republiky. Má dlouhý krk, krátký dýkovitý zobák a krátký ocas (resp. ocasní pera). Dospělí samci jsou výrazně kontrastní s makově šedo-hnědou hrudí a hlavou a hnědavým svrchem těla. Samice jsou naopak nenápadně hnědavé s četným skvrněním, podobně jako mláďata tohoto druhu. Létá velmi málo, především se pohybuje v porostu.

 

Možná záměna: Velmi podobný je chřástal nejmenší, který je ovšem na našem území vzácný. Ostatní druhy chřástalů (kropenatý, polní a vodní) jsou větší. Podle hlasu je tento druh nezaměnitelný a spolehlivě rozlišitelný od chřástala nejmenšího. Obtížně pozorovatelný.

 

Rozšíření a početnost: Chřástal malý je náš nejvzácnější, pravidelně hnízdící chřástal. Početnost se odhaduje na 15–30 hnízdících párů. Vyskytuje se nepředvídatelně na různých nížinných místech našeho území s rozlehlými rákosinnými porosty.  

 

Biologie a ekologie: Hnízdním prostředím chřástala malého jsou rozsáhlé litorální porosty – bažinatá vegetace, orobincové a rákosinné porosty. Živí se převážně živočišnou potravou. V hnízdním období se samci ozývají charakteristickým teritoriálním hlasem. Ozývají se především za soumraku a v noci. Hnízdí od dubna do července.

 

Hlas: Samci se nejčastěji v podvečer ozvývají hlasitým nosovým, daleko se nesoucím voláním, které se pomalu zrychluje (nahrávka zde).

 

Tah: Evropská populace je tažná, táhnoucí především do východní Afriky, méně často do Středomoří.

 

 

 

Literatura:

 

BirdLife International 2016: Species – Little Crake. dostupné z URL: http://datazone.birdlife.org/species/factsheet/little-crake-zapornia-parva

 

Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum, Praha.

 

Hudec K. & Šťastný K. (eds.) 2005: Fauna ČR Ptáci 2/I. Academia, Praha.

 

IUCN 2015: Red list of threatened species – Little Crake. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22692663/0

 

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

 

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

 

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.