Pardosa saltans - slíďák chlumní

24. 7. 2022 vytvořil Ondřej Machač

Pardosa saltans Töpfer-Hofmann, 2000 – slíďák chlumní

Čeleď: Lycosidae – slíďákovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla je 5–7 mm (hlavohruď 2,5–3,5 mm). Hlavohruď je u samic tmavě hnědá se širokým světlým pruhem a světlou obrubou, u samců téměř černá, výrazně kontrastní, bez světlé obruby. Zadeček je oválný, hnědý s nevýraznou skvrnitou kresbou. Nohy jsou hnědé s tmavým skvrněním, u samců s tmavými stehny. Zbarvení samců je kontrastnější než u samic.

 

Možná záměna: Záměna je možná s ostatními druhy slíďáků ze skupiny druhů „Pardosa lugubris“ - slíďákem hájovým (P. alacris) a slíďákem hajním (P. lugubris). Rozlišení samic je možné jen podle kopulačních orgánů. Samci se liší zejména tvarem a zbarvením makadla. Makadlo samců slíďáka chlumního, je nejvíce protáhlé a sytě černé s kartáčovitými cloupky. Snovací bradavky jsou u tohoto druhu světlé (např. slíďák hajní je má tmavé). Slíďák chlumní je z této skupiny relativně největším druhem a samci mají nejvíce kontrastní zbarvení. Určení často komplikuje také to, že se tyto druhy někdy vyskytují na stejné lokalitě společně.

 

Taxonomická poznámka: Tento slíďák byl popsán teprve v roce 2000, kdy byl spolu s druhem P. alacris, odlišen od velmi hojného slíďáka hajního (P. lugubris).

 

Rozšíření: Evropský druh – západní a střední Evropa.

 

V ČR poměrně hojný druh, ale pouze v teplejších a krasových oblastech, od nížin do středních poloh, roztroušeně po celém území. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: Slíďák chlumní obývá světlé a suché listnaté lesy (zejména doubravy a dubohabřiny), lesostepi, krasové bučiny a lesní okraje a světliny. Na vhodných místech bývá početný. Žije na zemi, kde zejména za slunného počasí pobíhá po povrchu a mezi spadeným listím, kde loví kořist. Stejně jako jiní příbuzní slíďáci, i samci tohoto druhu brzy z jara bubnují svými makadly do suchého listí a před samičkou zvedají střídavě svá makadla. S dospělci se setkáme od dubna do června, se samicemi i v letních měsících, kdy nosí na snovacích bradavkách své modrošedé kokony a poté mláďata na zadečku.

 

 

Literatura:

 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

 

Töpfer-Hofmann G., Cordes D. & von Helversen O. (2000): Cryptic species and behavioural isolation in the Pardosa lugubris group (Araneae, Lycosidae), with description of two new species. Bull. Br. arachnol. Soc. 11 (7), S. 257–274.