Orobanche caryophyllacea - záraza hřebíčková

22. 6. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Orobanche caryophyllacea Sm. – záraza hřebíčková

Syn.: Orobanche vulgaris Poiret in Lam.; O. galii Duby; O. strobiligena Reichenb.

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: NT

 

Popis: Drobná a středně velká rostlina, žláznatá, se žlázkami světle žlutými. Lodyha na bázi mírně ztlustlá, ve vrchních částech zbarvená hnědofialově nebo žlutavě až bělavě. Listy úzce kopinaté, od lodyhy mírně odstálé. Květenství krátké, řídké, obvykle málokvěté. Kališní segmenty volné nebo vysoko srostlé, obvykle až do poloviny členěné ve 2 nestejné cípy. Květy aromatické. Koruna trubkovitá, mírně dolů zahnutá, lila až světle růžová; hřbetní linie koruny na bázi zakřivená. Čnělka pod bliznou žláznatá, blizna vínově červená (u albinotických jedinců žlutá).

 

Možná záměna: Záraza hřebíčková je nejčastěji zaměňována se zárazou bílou (Orobanche alba) a zárazou síťnatou (O. reticulata), od kterých se liší především světlými žlázkami.

 

Rozšíření: Areál zahrnuje především mírný pás Evropy, vzácněji mediteránní oblasti jižní Evropy. Na sever areál zasahuje do Pobaltí a evropského Rusa, na východ po Střední Asii.

 

V České republice zřejmě nejhojnější druh rodu záraza se v některých oblastech vyskytuje až roztroušeně (severní polovina Čech – České středohoří; Moravský kras), jinde vzácně (jihomoravské pahorkatiny) nebo zcela chybí (jižní Čechy). Roste především v kolinním a suprakolinním stupni.

 

Ekologie: Roste na travnatých a křovinatých stráních, ve světlých lesích a jejich lemech, na pasekách a mezích. Preferuje bazické podklady.

 

Oligofágní parazit se širším rejstříkem hostitelských rostlin rodu svízel resp. čeledi mořenovité. Na skalních stepích často parazituje na svízelu sivém (Galium glaucum), jinde na svízelu bílém (Galium album), svízelu syřišťovém (Galium verum) nebo svízelu lesním (Galium sylvaticum) ad. Fenologické optimum kvetení zahrnuje měsíce květen až červen.

 

Ochrana a ohrožení: Druh není řazen mezi zvláště chráněné taxony. V Červeném seznamu je veden mezi druhy téměř ohroženými (NT). Zárazy jsou významné indikátory zachovalých stanovišť, přestože tento druh roste i v biotopech mezofilnějšího charakteru, historicky výrazně ustoupil a zasluhuje pozornost.

 

 

Literatura:


Rumsey J. & Jury S.L. (1991): An account of Orobanche L. in Britain and Ireland. - Watsonia, 18: 257-295.

 

Zázvorka J. (2000): Orobanche L. In. Slavík B. (ed.), Květena České republiky, vol. 6, Academia, Praha, 489-513.