Orobanche alsatica Kirschl. – záraza alsaská

Syn.: Orobanche minor subsp. alsatica (Kirschl.) Nyman; O. cervariae Suard in Godron; O. brachysepala F. W. Schultz

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: VU

Popis: Byliny proměnlivé velikosti od drobných po mohutné, bělavě až žlutavě žláznaté, vysoké 15–70 cm. Lodyha na bázi ztlustlá, světle žlutá nebo špinavě nafialovělá, v dolní části hustě, v horní části řídce olistěná. Listy k lodyze přitisklé až šikmo odstálé. Květenství dlouze válcovité, hustě; listeny stejně dlouhé nebo kratší než koruna. Kališní segmenty volné nebo vpředu srostlé, nestejně až pravidelně dvojcípé, zašpičatělé; koruna trubkovitá, směrem k ústí jen nemálo rozšířená, pravidelným obloukem mírně až výrazně dolů ohnutá, světle žlutá nebo se špinavě fialovým nádechem. Dolní pysk trojlaločný, laloky zaokrouhlené, na okraji řasnaté, nepravidelně drobně zubaté; nitky tyčinek od báze srostlé s korunní trubkou; čnělka lysá nebo hustě žláznatá; blizny žluté.

Možná záměna: Skupina záraz řady Alsaticae patří ve středoevropském měřítku k obtížným skupinám. Taxonomická infra- i interspecifická situace nebyla doposud uspokojivě vyřešena. Druhy jsou morfologicky velmi variabilní a často jsou odlišovány pouze na základě hostitelských druhů. Na našem území je velmi podobná především záraza vyšší (Orobanche elatior), která parazituje na chrpě čekánku (Centaurea scabiosa). V českém taxonomickém pojetí bývá k záraze alsaské na úrovni poddruhu včleňována záraza (O. alsatica subsp. bartlingii) nebo je od zárazy alsaské vyčleňována jako samostatný druh. Z našeho území jsou známy morfologicky odpovídající typy rostoucí v Čechách, ale jsou začleňovány do vnitrodruhové variability zárazy alsaské. Polské lokality se nachází relativně nedaleko slezských hranic a zde jsou rostliny hodnoceny na úrovni druhu (podobně také v Německu). Rostliny tohoto taxonu parazitují na žebřici pyrenejské (Libanotis pyrenaica), mají kratší koruny a jsou olysalé nebo řídce žláznatě chlupaté. Ze západní části Karpat známe ještě blízce příbuznou zárazu (O. mayeri), která bývá opět včleňována na úroveň poddruhu zárazy alsaské, v Polsku je chápána jako samostatný druh. Parazituje na hladýši širolistém (Laserpitium latifolium).

Rozšíření: Celkový areál druhu je vzhledem ke složité taxonomii obtížně stanovitelný. Rozpíná se zhruba od východní části Francie, přes střední část Evropy až po Pobaltí a Petrohrad. Na jihu zasahuje na Balkán. Areál se může rozpínat až po Střední Asii.

V Česku je výskyt druhu omezen na kolinní polohy termofytika, výjimečně na přilehlé části mezofytika. V Čechách vždy velmi vzácně rostoucí, především v Českém středohoří, izolovaně na okraji Doupovských hor, v okolí Českého Krumlova a na Kunětické hoře na Pardubicku. Největší koncentrace lokalit se nachází na jižní Moravě, ojediněle je znám z Moravského krasu a ze střední Moravy.

Ekologie: Světlomilný a teplomilný druh rostoucí výslunných travnatých až křovinatých strání, zarůstajících skal, druhotně se objevuje ve starých lomech, na opuštěných vinicích a ve starých ovocných sadech, také na lesních světlinách. Preferuje hluboké, vysýchavé, minerálně bohaté půdy, zejména spraše a hlíny na vápencích a slepencích. Parazituje především na mrkvovitých rostlinách, smldníku alsaském (Peucedanum alsaticum), smldníku jelením (P. cervaria), výjimečně na seselech (Seseli spp.). Je součástí vegetace nízkých stepních křovin sv. Prunion fruticosae či bylinných lemů sv. Geranion sanguinei.

Geofyt s fenologickým optimem kvetení od konce května do začátku července.

Ochrana a ohrožení: Záraza alsaská není řazena mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je veden mezi druhy zranitelnými (VU). Status odráží lokálně omezenou distribuci druhu, jeho vazbu na citlivá stanoviště i vzácnější spektrum hostitelských druhů.

Literatura:

Piwowarczyk R. (2012): Revised distribution and plant communities of Orobanche alsatica and notes on the Orobanchaceae series Alsaticae in Poland. – Biodiversity Research and Conservation, 26(1): 39–51.

Piwowarczyk R., Nobis M. & Przemyski A. (2009): Revised distribution and plant communities of Orobanche alsatica and notes on the Orobanchaceae series Alsaticae in Poland. – Biodiversity Research and Conservation, 13: 3–8.

Zázvorka J. (2000): Orobanche L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 489–513.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!