Orobanche alba subsp. major - záraza bílá šalvějová

28. 7. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Orobanche alba subsp. major (Čelak.) Zázvorka – záraza bílá šalvějová

Čeleď: Orobanchaceae – zárazovité

Status: VU

 

Popis: Mohutnější bylina vysoká 20–65 cm, žláznatá, alespoň s některými žlázkami nebo jejich stopkami zbarvenými červenofialově. Lodyha tlustá, na bázi ztlustlá, růžová až červenofialová. Listy kopinaté. Květenství s 15–35 květy, husté, nejspodnější květy oddálené. Kališní segmenty volné, celistvé až nepravidelně dvouzubé; koruna trubkovitá, rovná až mírně ohnutá, při bázi žlutavá k ústí načervenalá, žláznatá (alespoň s některými žlázkami tmavě červenými), horní pysk kýlnatý, dvoulaločný, dolní pysk trojlaločný, na okraji žláznatý, drobně zubatý. Blizna purpurově zbarvená.

 

Možná záměna: Tento poddruh je zaměnitelný především s nominátním poddruhem zárazou bílou pravou (Orobanche alba subsp. alba), od které se liší především mohutností rostlin, hustějším květenstvím a také ekologicky a hostitelskými rostlinami.

 

Rozšíření: V rámci celkového areálu zárazy bílé je tato subspecie prozatím známa pouze ze střední Evropy.

 

Na našem území se izolovaně vyskytuje v Čechách a na Moravě a je téměř výhradně vázán na termofytikum. Hojněji je dokladován z Lounského středohoří a na Moravě z oblasti Bílých Karpat nebo Bučovické pahorkatiny. Jinde se vyskytuje spíše vzácně. Roste v kolinním stupni.

 

Ekologie: Záraza bílá šalvějová roste na výslunných travnatých stráních a prosvětlených okrajích křovinatých lemů. Preferuje hlinité substráty a spraše, tedy půdy těžší a hluboké, mírně skeletovité, s reakcí spíše zásaditou. Známa u vegetačních typů jako jsou sv. Festucion valesiaceae či Bromion erecti.

 

Jako všichni zástupci rodu záraza je parazitická. Hostitelskými rostlinami jsou zástupci rodu šalvěj (Salvia pratensis, Salvia nemorosa a již řídčeji Salvia verticillata).

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení v červnu až červenci.

 

Ochrana a ohrožení: Druh nepatří mezi zvláště chráněné, v Červeném seznamu cévnatých rostlin je veden mezi zranitelnými taxony (VU).

 

   

 

Literatura:

 

Zázvorka J. (2000): Orobanche L. – záraza. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 489–513, Academia, Praha.