Nigma walckenaeri (Roewer, 1951) – cedivečka zelená

Čeleď: Dictynidae – cedivečkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 3,5–5 mm (hlavohruď 1,2–1,5 mm). Hlavohruď je u samic zelená se světlými chloupky a okrajem. Samci mají hlavohruď rezavou až červenohnědou se světlejším okrajem. Zadeček je světle zelený s bělavou kresbou. Nohy jsou zelenožluté.

Možná záměna: Záměna je možná s naší další cedivečkou z rodu Nigma – cedivečkou doubravní (N. flavescens), která je menší a její zbarvení je spíše žlutohnědé s načervenalou hlavohrudí u obou pohlaví.

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířen v mírném pásu Evropy (chybí v severní Evropě) a Střední Asie.

V ČR hojný druh v teplejších oblastech a ve městech. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Cedivečka zelená žije na osluněných okrajích doubrav, v teplých křovinnách, ale mnohem častěji se s ní setkáme ve městech na živých plotech, zdech domů, v zahradách a parcích, někdy i v budovách. Žije obvykle na listech stromů a keřů, ale často také na zdech domů. Hustá síť, kterou tvoří nepravidelná spleť vláken pokrytých takzvaným „kribelovým vlášením“, což je specifický typ pavoučího vlákna, které produkuje za pomocí snovacího políčka (kribelum) u snovacích bradavek. Síť je umístěna nejčastěji na vrchní, někdy i na spodní straně listu nebo v nerovnostech zdí, pavouk se skrývá pod sítí. Nejčastější kořistí těchto pavouků jsou drobné mšice, dvoukřídlí a blanokřídlí. Na konci léta do sítě umisťuje jeden i více čočkovitých kokonů. S dospělci se setkáme od března do začátku listopadu, nejvíce však v pozdním létě a na podzim.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!