Nemastoma triste (C. L. Koch, 1835) – žlaznatka smutná
Čeleď: Nemastomatidae – žláznatkovití
Status: vzácný druh
Popis: Drobný sekáč o délce těla 1,6–2,5 mm, patří tak mezi naše nejmenší sekáče. Tělo je vejčité, vzadu se mírně rozšiřuje. Oční hrbolek je malý, těsně u čelního okraje. Hlavohruď splývá se zadečkem. Na hřbetní straně zadečkových článků jsou dvě řady nevýrazných hrbolků, jejichž rozestup se směrem dozadu rozšiřuje. Zbarvení těla je uhlově černé, bez kresby. Nohy jsou krátké, černé s nápadnými klouby a kulovitými kyčlemi.
Možná záměna: Záměna je u nás možná se žlaznatkou dvouzubou (Nemastoma bidentatum sparsum), která má stehna makadel kyjovitě rozšířená a na nich dva zoubky. V ČR je tento druh velmi vzácný. Pravděpodobnější záměna je však s jednobarevnými jedinci žlaznatky dvouskvrnné (Nemastoma lugubre), tito jedinci se vyskytují zejména ve vyšších polohách. Bývají o něco větší než N. triste, ale spolehlivé určení je jen podle kopulačních orgánů (N. triste má na žaludu penisu tři trny a semenný váček u samice je jednoduše kulovitý).
Rozšíření: Středoevropský druh, který se vyskytuje ve východních části Alp (Německo, Rakousko, Itálie, Slovinsko), ale také v Polsku, Belgii a ČR.
V ČR vzácný druh, roztroušeně ve vyšších polohách hraničních pohoří, zejména na západě našeho území (Šumava), ale také na Vysočině. Mapa rozšíření zde.
Biologie a ekologie: Žlaznatka smutná se vyskytuje v listnatých a smíšených lesích vyšších poloh, suťových lesích a na březích horských potoků. Najdeme ji na vlhkých stinných místech pod kameny a padlým dřevem nebo ve vlhké stařině a mechu, někdy i více jedinců pohromadě. Aktivní je převážně v noci, kdy loví drobné bezobratlé. Při vyrušení upadá do thanatózy (ztuhnutí). S dospělci se setkáme zejména od července do září.
Literatura:
Šilhavý V. (1956): Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR 7, Nakladatelství ČŠAV, Praha.
Šilhavý V. (1971): Sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha.
Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!