Muscari armeniacum - modřenec arménský

28. 2. 2017 vytvořil Michal Hroneš

Muscari armeniacum Leichtlin ex Baker – modřenec arménský
Syn.: Muscari pyramidatum Velen.
Čeleď: Asparagaceae – chřestovité (dříve Hyacinthaceae – hyacintovité)
Status: nepůvodní druh

Popis: Vytrvalé, 10–40 cm vysoké byliny s vejcovitou cibulí obalenou hnědými obaly a obvykle také s četnými dceřinými cibulkami. Listy, vyrůstající po 3–7, jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté, žlábkovitě svinuté, poléhavé, sivozelené, lesklé, obvykle stejně dlouhé jako stvol s květenstvím, na konci špičaté. Stvol je oblý, na bázi načervenalý až hnědočervený. Květenství je hustý, kompaktní, vejcovitý až válcovitý hrozen, na vrcholu s několika sterilními azurově modrými květy. Fertilní květy jsou taktéž azurově modré, obvejcovité až baňkovité, slabě vonné nebo nevonné, rozestálé až slabě převislé. Okvětní cípy jsou bělavé. Plodem je obvejcovitá, na průřezu trojúhelníkovitá tobolka. Semena jsou kulovitá, matně černá.

Možná záměna: Přehlížený a často zaměňovaný druh. Od původního modřence hroznatého (Muscari neglectum) se liší sterilními a fertilními květy stejně barevnými, fertilními květy téměř nevonnými a azurově modrými a lesklými listy. Od modřence širolistého (Muscari botryoides) se liší větším počtem listů, které jsou poměrně tenké a dosahují vrcholu květenství a kompaktním, hustým květenstvím.

Rozšíření: Modřenec arménský je původní na Balkánském poloostrově, na sever po Bulharsko a Srbsko, v Turecku a na Kavkaze. Zavlečen byl např. do Velké Británie, Německa, Rakouska, na Slovensko, Korsiku, do Austrálie a na Nový Zéland.

V ČR se velmi často pěstuje a bývá pro okrasu vysazován na návsích, ale i v okolí sídel. Zejména v teplejších oblastech zplaňuje.

Ekologie: V původním areálu druh roste v suchých lesích a na kamenitých loukách a stepích. U nás ho najdeme především v sekundárních trávnících, v opuštěných sadech, na okrajích cest a v okolí zahradních kolonií.

Geofyt, který kvete v březnu a dubnu.

Význam: V současné době nejčastěji pěstovaný modřenec. Vyšlechtěna byla řada kultivarů, např. plnokvětý, bělokvětý atd.

 

 

Literatura:

Hrouda L. (2010): Muscari Mill. – In: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 634–640.

Uher J. (2016): Muscari armeniacum – In: Hadinec J. & Lustyk P. (eds), Additamenta ad flora Reipublicae Bohemicae XIV, Zprávy České botanické společnosti 51: 112–116.