Merops apiaster – vlha pestrá

Merops apiaster Linnaeus 1758 – vlha pestrá

Řád: Coraciiformes – srostloprstí, čeleď: Meropidae – vlhovití

Status: SO, EN, IUCN: LC

Popis: Velmi pestrý a obratně létající nepěvec zastoupený nejenom u nás, ale i v Evropě (vyjma Ruska a Turecka) jediným hnízdícím druhem. Patří do řádu srostloprstých, který je charakteristický srůstem prstů v takzvanou syndaktilní nohu. Mezi další zástupce řádu patří například ledňáček říční (Alcedo atthis) a dudek chocholatý (Upupa epops). Dospělci vlhy pestré mají křiklavě žluté hrdlo, červenohnědé temeno a modrou břišní stranu. Samec a samice jsou velikostí těla i zbarvením totožní, mladí ptáci se odlišují méně vybarveným opeřením. Nejčastěji lze vlhy pozorovat v letu při lovu. Létá velmi rychle a často přitahuje úzká křídla k tělu, ocas je charakteristický prodlouženými prostředními rýdovacími pery ve špičku. V těle je vlha menší než drozd zpěvný, avšak s delšími křídly, ocasem a především zobákem. 

Možná záměna: Na našem území není možné vlhu pestrou zaměnit s žádným jiným druhem.

Rozšíření a početnost: Vlha pestrá se v ČR vyskytuje pouze v teplých oblastech – převážně jižní Morava až Haná a Labská nížina. Na našem území hnízdí teprve od roku 1952, kdy se začala pomalu šířit. V letech 2001-2003 hnízdilo na území ČR 33 až 90 párů. Toto číslo je dnes ovšem mnohem vyšší. V prvním desetiletí nového milénia se vlhy začaly šířit i do vyšších a chladnějších oblastí a to nejen v České republice, ale v celé Evropě. Ačkoliv u nás hnízdí něco přes 100 párů a jedná se o vzácný druh, například na Balkáně, kde je častá pastva a za každou vesnicí je malá pískovna, je vlha pestrá jeden z nejběžnějších druhů ptáků, kterou lze slyšet úplně všude. Je přísně tažná se zimovišti v tropické a jižní Africe. Ze zimovišť přilétá v polovině května a odlétá na přelomu srpna a září.   

Biologie a ekologie: Vlhy pestré preferují otevřenou krajinu s rozvolněnou zelení, keři a především pískovnami či písčitými břehy řek, do kterých si hrabou hnízdní nory. Živí se, jak už anglický (European Bee-eater) nebo slovenský (včelárik zlatý) název napovídají, převážně hmyzem z čeledi blanokřídlých (Hymenoptera) a jsou tedy velmi časté v oblastech s pastvou zemědělských zvířat a extenzivním zemědělství. Hnízdí převážně v koloniích o několika jedincích až několik desítkách jedinců. Hmyz loví výhradně v letu velmi obratným letem. Na hmyz vyhlížejí z vyvýšených míst, jako jsou sloupy elektrického vedení, kůly plotu nebo suché větve stromů. Velmi často loví také ve velké výšce, kde je obtížné je pozorovat a lze je spíše zaslechnout.

Hlas: Často se ozývají při společném odpočinku na drátech nebo při lovu zvonivým trylkem „urru“. Podobně jako vzhled vlhy mezi našimi druhy ptáků je i zpěv nezaměnitelný.

Nahrávku hlasu najdete zde.

Zajímavosti: Vlha pestrá je díky své početnosti a rychlému letu v jižní Evropě velmi často vyhledávaným terčem ilegálních lovců. V mnoha zemích je lov tradicí – Libanon nebo Malta. Tato tradice se ovšem odráží na početnosti některých druhů ptáků. Mezi ně zatím vlha pestrá nepatří, ale například hrdlička divoká (Streptopelia turtur) ano. V mnoha balkánských zemích se zemědělci domnívají, že vlha je škůdce, a proto ničí jejich mnohdy snadno dostupná hnízda ve svazích pastvin.

Literatura

BirdLife International 2016: Species – European Bee-eater. dostupné z URL: http://www.birdlife.org/datazone/species/factsheet/22683756

Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. 2008: Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventinum, Praha.

IUCN 2016: Red list of threatened species – European Bee-eater. dostupné z URL: http://www.iucnredlist.org/details/22683756/00

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Ševčík nakladatelství, Plzeň.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!