Alcedo atthis - ledňáček říční

14. 1. 2012 vytvořil Zdeněk Mačát

Alcedo atthis (Linnaeus, 1758) – ledňáček říční

Řád: Coraciiformes – srostloprstí, čeleď: Alcedinidae – ledňáčkovití

Status: SO, VU, IUCN: LC, BERN II, Birds Dir I

 

Popis: Ledňáček říční je 17-20 cm velký pták, velice nápadného vzhledu. Velikostně srovnatelný s vrabcem. Typické pro tento druh je zbarvení. Vrchní část hlavy a šíje jsou zbarveny tmavě modře až zeleně s výraznými azurově modrými skvrnkami ve tvaru půlměsíce. Hřbet, kostřec a svrchní krovky jsou rovněž azurově modré. Přes oko je rezavě hnědá páska končící bílou podlouhlou skvrnou a to již na krku. Brada a hrdlo jsou bílé. Spodina těla je rezavě hnědá jako pruh přes oko. Ocas je tmavě modré barvy. Samice se od samce liší pouze zbarvením zobáku, samice má spodní část rezavě hnědou, zatím co samec černou stejně jako vrchní část. Nohy jsou červené, duhovka hnědá. Obecně lze říci, že ledňáček má velkou hlavu ve srovnání s tělem, dlouhý a silný zobák a krátký ocas a nohy. Dva přední prsty jsou na bázi srostlé – srostloprstí (stejně dudek, vlha a další).

 

Rozšíření: Čeleď ledňáčkovitých je tropickou skupinou, avšak ledňáček říční je druhem, který obývá severní polokouli od subtropické oblasti až po tundru. V celém areálu se setkáme s populacemi, které jsou stálé, tažné i potulné. Hlavním centrem rozšíření je Evropa, střední Asie, východní a jihovýchodní až jižní Asie. Druh se vyskytuje i na severu Afriky, Přední Asii, Japonských ostrovech a ostrovech v Indickém oceánu.

 

V České republice je výskyt ledňáčka znám prakticky z celého území, ovšem jeho početnosti není tak velká. Hnízdí do 450 m n. m. (Šumava až 800 m). Částečně stálý, ale z větší části tažný druh. Většinou táhnou mladí jedinci jihozápadním směrem (Středomoří, Biskajský záliv).

 

Biologie a ekologie: Vyhledávaným biotopem ledňáčka říčního jsou pomaleji tekoucí vodní toky s dostatkem kolmých břehů, slepá ramena, pískovny nebo i rybniční soustavy. Většinu času žijí ledňáčci samotářsky, v období února však dochází k párování jako příprava na hnízdění. Hnízdí v jednotlivých párech. Hnízdo je ukryto ve vyhrabané noře v kolmých nebo převislých březích. Při nedostatku míst vhodných k hnízdění využívají ledňáčci i vývraty stromů, dutiny ve zdech či králičí nory. Hnízda bývají opakovaně využívána. Noru vyhrabávají oba partneři, zprvu nohama, později zobákem. Vejce (6-8) jsou snášena přímo na podklad v komůrce, která zakončuje noru. Vejce jsou čistě bílá. Na vejcích sedí oba partneři. Ledňáčci pravidelně hnízdí 2x ročně a to velice brzy po sobě. Hlavní složkou potravy jsou drobné rybky, žabí pulci, žáby a bezobratlý hmyz, také korýši a měkkýši. Ledňáčci polykají ryby hlavou napřed. Denní spotřeba je odhadována na 10 rybek, k ulovení jedné je však potřeba až 10 ponorů. Potrava je vyhlížena vsedě na větvích okolních dřevin. Lov probíhá jako střemhlavý let pod hladinu až do hloubky okolo 50 cm.

 

Hlas: Dříve než zahlédnete "letící drahokam", jak se ledňáček velmi často nazývá, rychle prolétat těsně nad hladinou, uslyšíte jeho pronikavé opakované písknutí. Nahrávka zde. 

 

Ohrožení a ochrana: Dříve byl ledňáček považován za ubývající druh. Dnes je jeho populace na našem území stabilizována, velkým pokrokem bylo postupné zmírňování znečišťování vodních toků. Nadále je však důležité udržet charakter vodních toků, které druh využívá, teda kolmých břehů a nátrží. Ve výsledku to znamená omezit nevhodné regulace vodních toků.