Melitaea aurelia Nickerl, 1850 – hnědásek černýšový

Syn.: Mellicta aurelia Nickerl, 1850

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: EN

Popis: Rozpětí křídel 30–34 mm. Svrchní strana křídel je tmavohnědá s oranžovými skvrnami – podíl oranžové a hnědé barvy je do jisté míry variabilní, ale je přibližně vyrovnaný. Rub předních křídel je hnědooranžový s hnědými skvrnami. Rub zadních křídel je tvořen ze světlých a oranžovohnědých polí, která jsou černě ohraničena. Úzká lemová páska na samém okraji křídla je o odstín tmavší než sousední lemové pole (krémová až zlatavá). Housenky jsou černé s bílým skvrněním a s oranžovými ochlupenými kuželovitými výrůstky po celém těle. Kukla je zpravidla bílá s černými a hnědými skvrnami a s drobnými oranžovými skvrnkami.

Možná záměna: Značně podobný je hojný hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia) a vzácné druhy hnědásek rozrazilový (M. diamina) a hnědásek podunajský (M. britomartis). Hnědásek černýšový je menší než tyto druhy a má úzká přední křídla. Důležitým znakem je zbarvení lemové pásky na okraji spodní strany zadního křídla – h. černýšový ji má o odstín tmavší než okolní lemové pole, h jitrocelový ji má stejně světlou jako okolní pole a h. rozrazilový ji má výrazně tmavší než okolní pole. Hnědásek podunajský je od h. černýšového obtížně odlišitelný a spolehlivě lze určit jen na základě preparace genitálií. Dalším podobným druhem je hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia), který se liší mj. přítomností černých teček v předposlední řadě polí na zadních křídlech (na líci i rubu).

Rozšíření: Areál druhu sahá od východní části Francie přes Belgii, jih Německa, středoevropské státy, Balkán (kromě Řecka), Pobaltí a Kavkaz až do střední Asie.

Na území ČR se v minulosti vyskytoval roztroušeně v teplejších oblastech, v průběhu 20. století ale z většiny lokalit vymizel. Nyní přežívá zejména na nevelkém množství lokalit na jižní a jihovýchodní Moravě. V Čechách zbyla jen hrstka lokalit. Od roku 2009 se nově objevil na suchých extenzivních pastvinách na Vsetínsku.

Biologie a ekologie: Hnědásek černýšový obývá skalní nebo sprašové stepi a lesostepi, xerotermní trávníky nebo opuštěné lomy. V Bílých Karpatech žije též na vysýchavých plochách orchidejových luk. Preferuje výslunné lokality (často na jižně orientovaných svazích) s nízkou řídkou vegetací, kde je přítomna i vyšší vegetace a roztroušené keře. Dospělí motýli létají v jedné generaci v červnu a červenci. Samice kladou vajíčka v kupičkách na listy živné rostliny, kterou je v našich podmínkách jitrocel prostřední (Plantago medium), z jiných zemí jsou udávány též další jitrocele, vzácně rozrazily (Veronica), černýše (Melampyrum) nebo kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus). Mladé housenky žijí pospolitě, odrostlé housenky přezimují a na jaře již žijí jednotlivě, často se sluní. Ke kuklení dochází během jara.

Ohrožení a ochrana: V červeném seznamu je veden jako ohrožený druh (EN). Značně ustoupil v téměř celé Evropě, v mnoha zemích mu hrozí vymření. Důvodem jeho ohrožení je likvidace krátkostébelných stepních enkláv, způsobená upuštěním od původní extenzivní pastvy (a následným zarůstáním), případě cílené zalesňování. Při péči o druh na zbylých lokalitách je vhodné uplatňovat extenzivní pastvu, mozaikovitou seč a odstraňování dřevin.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!