Margaritifera margaritifera (Linnaeus, 1758) – perlorodka říční
Čeleď: Margaritiferidae – perlorodkovití
Status: KO, CR, EN, NATURA 2000
Popis: Délka lastury 95–140 mm, výška lastury 50–60 mm. Lastura je protáhlá, ledvinovitého tvaru, nápadně silnostěnná a pevná. Zbarvení lastury je tmavě hnědé až černé. Vrchol lastury bývá v dospělosti výrazně korodovaný s prosvítající perletí se zlatavými přírůstky. Výrazná perleť vnitřní strany lastury a schopnost tvořit perly (cizorodé částice obalené perletí) daly perlorodce český název. Vyvrhovací a přijímací otvor není zřetelně oddělen. Tělo je krémově bílé.
Možná záměna: Záměna je možná snad jen na první pohled s tmavými jedinci velevruba tupého (Unio crassus).
Rozšíření: Holearktický druh – Euroasie, Severní Amerika. V Evropě se vyskytuje v západní, střední a severní Evropě.
V ČR velmi vzácný druh, který se v současnosti vyskytuje jen v povodí Vltavy, Blatnice a Malše. Izolované populace jsou známy z českoněmeckých hranic z říčky Saale a Rokytnice. A malá populace je také ve dvou tocích v pramenné oblasti Želivky. Dříve se také vyskytovala také na Frýdlandsku a v Rychlebských horách.
Biologie a ekologie: Perlorodka říční se vyskytuje zejména v podhorských a horských tocích s chladnou a mírně kyselou vodou v oblastech chudých na vápník. Je náročná na kvalitu vody, vyžaduje zejména nízkou teplotu a vysoké okysličení. Živí filtrací planktonu a detritu. Hlavním hostitelem glochidií je pstruh potoční (Salmo trutta). Perlorodky jsou velmi dlouhověké a můžou se ve vhodných podmínkách dožít i přes 100 let!
Ohrožení a ochrana: Perlorodky jsou ohroženy zejména znečištěním vodních toků a změnami půdních a vegetačních poměrů v okolí toků. Například smrkové monokultury v okolí toků výrazně zvyšují okyselení vod. Díky snížení kvality životních podmínek se přestávají perlorodky rozmnožovat a v českých populacích převládají starší neplodní jedinci. Od roku 2000 běží záchranný program perlorodky říční, v rámci něhož jsou lokality monitorovány a populace jsou posilovány mladými jedinci z polopřirozených chovů.
Literatura:
Beran L. (2002): Vodní měkkýši České republiky – rozšíření a jeho změny, stanoviště, šíření, ohroženía ochrana, červený seznam. – Sborn. Přírodověd. Kl. Uh. Hradiště, Suppl. 10.
Pfleger V. (1988): Měkkýši. Artia Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!