Lycaena alciphron (Rottemburg, 1775) – ohniváček modrolesklý

Syn.: Thersamonolycaena alciphron (Rottemburg, 1775); Heodes alciphron (Rottemburg, 1775)

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: VU

Popis: Poměrně velký ohniváček s rozpětím křídel 34–38 mm. Svrchní strana křídel samců je oranžová s modrým leskem; přítomny jsou též drobné tmavé skvrnky. Svrchní strana křídel samic je hnědá s drobnými tmavými skvrnkami, při okraji zadních křídel je pak oranžová páska a u ní zpravidla řada drobných modrých skvrnek. Křídla obou pohlaví jsou olemována bílým třásnitým lemem. Spodní strana křídel obou pohlaví je světle šedohnědá s množstvím bíle olemovaných černých skvrnek a s oranžovou páskou při okraji zadních křídel. Housenka je drobná, nevýrazná, zelená. Kukla je krémově až okrově zbarvená s tmavým skvrněním.

Možná záměna: Podobným druhem je ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe), který mnohdy obývá i stejné biotopy – samci se na první pohled liší tím, že modrý lesk mají pouze na okrajích křídel, zbytek křídel je sytě oranžový. Rozlišení samic je možné na základě rozložení skvrnek na rubu křídel. Samice ohniváčka modrolesklého mohou být zaměněny též s hojným ohniváčkem černoskvrnným (Lycaena tityrus), který je však výrazně menší a má světlejší rub křídel s černými skvrnkami bez bílého olemování.

Rozšíření: Druh je rozšířen v téměř celé Evropě, v severní Africe a dále na východ po západní Sibiř a Altaj.

V ČR se jedná o poměrně vzácného motýla s roztroušeným rozšířením. Z mnoha oblastí vymizel, v současnosti se vyskytuje především na Šumavě, Karlovarsku, v Krkonoších, Orlických horách, Jeseníkách, Bílých Karpatech a v Beskydech. Nížinné populace se udržely na jihovýchodní Moravě, na Znojemsku, na Sokolovsku nebo Českolipsku.

Biologie a ekologie: Ohniváček modrolesklý žije nejčastěji v podhůří až v horách na květnatých pastvinách a vlhkých loukách. Obývá ale i nížiny, kde jej najdeme na vřesovištích, písčinách nebo na železničních náspech a v lomech. Dospělci létají v jedné generaci ročně od poloviny května do začátku srpna. Samci jsou teritoriální. Vajíčka jsou samicemi kladena po jednom na osluněná místa s řídkou nízkou vegetací. Živnou rostlinou housenek je šťovík menší (Rumex acetosella) a šťovík kyselý (Rumex acetosa). Housenky se kuklí na jaře po přezimování.

Ohrožení a ochrana: Nejedná se o zákonem chráněný druh, je ale zařazený do červeného seznamu ČR v kategorii zranitelný. Během 20. století prodělal silný úbytek lokalit a pokles populací. V 21. století se však začíná znovu objevovat i na místech, kde mnoho let nebyl zaznamenán a zdá se tedy, že stav populací v ČR se pomalu zlepšuje. Pro ochranu druhu je žádoucí zachování nebo vytváření vhodných biotopů, kde budou zastoupeny květnaté vysokostébelné porosty, plochy s řídkou nižší vegetací i pásy křovin. Vhodnými způsoby udržování biotopů jsou extenzivní pastva a mozaikovitá či pásová seč, v nížinách i pomístní vypalování.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!