Lipoptena cervi - kloš jelení

20. 11. 2022 vytvořil Ondřej Machač

Lipoptena cervi (Linnaeus, 1758) – kloš jelení

Čeleď: Hippoboscidae – klošovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 4,5–5 mm. Celé tělo je výrazně zploštělé a sklerotizované, přizpůsobené životu v srsti hostitele. Zbaarvení je hnědé. Hlava je malá, poměrně široká s tmavýma očima. Tykadla jsou krátká. Ústní ústrojí je bodavě sací. Hruď a zadeček jsou široké, pokryté tuhými řídkými chloupky. Křídla jsou oválná, průhledná a velmi křehká. Nohy jsou robustní, poměrně dlouhé s dobře vyvinutými drápky.

 

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími kloši (Hippoboscidae), zejména pak s našim dalším druhem rodu Lipoptena, klošem L. fortisetosa. Ten je většinou menší a má řídčeji ochlupenou hruď, kde chloupky netvoří řady.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Asie. Zavlečen byl do Severní Ameriky.

 

V ČR hojně po celém území, od nížin do hor.

 

Biologie a ekologie: Kloš jelení obývá zejména různé lesní biotopy, křoviny a remízky, všude tam, kde se vyskytuje zvěř. Jedná se o ektoparazita jelenovitých, u nás zejména srnce obecného (Capreolus capreolus) a jelena evropského (Cervus elaphus). Vzácněji také na muflonech (Ovis musimon) a jiné zvěři. Žije v srsti hostitele, zejména na břišní straně těla. Živí se sáním krve. Na hostiteli žijí samice i samci. Po páření se v samici začne vyvíjet larva, která je vyživována v děloze samice až do konce larválního stádia. Poté samice larvu vyklade ven a ta se ihned kuklí. Kukla padá na zem do detritu a za jeden až tři měsíce se z ní líhnou dospělci. Dospělci se líhnou zejména od srpna do listopadu, v teplých letech ještě i v prosinci. Okřídlení dospělci se vydávají hledat hostitele a v tomto období naletují i na jiné teplokrevné organismy, často na člověka nebo psy. Po nalezení hostitele se jim odlamují křídla a kloši zalézají do srsti, kde žijí celý život. Na lidech však nesají a přežijí na nich jen krátce, dokážou však svými nálety a následném pohybu po těle, znepříjemnit podzimní procházku v lese. Lidově se klošům říká také lojnice, jelenica, létající klíště či postraňák.

 

 

Literatura:

 

Chalupský J. 1980: Hippoboscidae – Klošovití. In Chvála M. (ed.): Krevsající mouchy a střečci. Fauna ČSSR, 22, Academia, Praha, pp. 447-478.

 

Povolný D. & Rosický B. 1955: Faunisticko-bionomický nástin klošovitých (Hippoboscidae, Diptera) z území ČSR. Zoologické a entomologické listy 4: 5-20.