Capreolus capreolus (Linnaeus, 1758) – srnec obecný
Řád: Artiodactyla – sudokopytníci, Čeleď: Cervidae – jelenovití
Status: běžný druh

Popis: Srnec obecný je nejmenším evropským zástupcem čeledi jelenovití. Dospělí jedinci dorůstají do délky 90 – 140 cm a výšky asi 70 – 90 cm v kohoutku. Váha se pohybuje od 20 – 35 kg.  Srnčí paroží je velmi jednoduché s maximálně třemi výsadami. Ocas je zakrnělý a nenápadný. Zbarvení v letních měsících je rezavě červenohnědé. V období zimy je pak zbarvení tmavější, v odstínech šedohnědé se žlutým nádechem. Obřítek je bílý, u samic srdčitého tvaru, u samců oválný. Zbarvení mláďat je hnědožluté s řadami bílých skvrn po celém hřbetu.

Možná záměna: Samice (srna) lze zaměnit s ostatními samicemi jelenovitých. Je však oproti ostatním menší a dobrým určovacím znakem je tvar obřítku (zrcadla).

Rozšíření: Evropský druh, obývající celou Evropu a přilehlé asijské oblasti. Chybí na většině ostrovech (mimo Anglie) a v oblastech tundry v Rusku.

V České republice jde o nejhojnější druh kopytníka, který se vyskytuje po celém území od nížin do hor.

Biologie a ekologie: Preferuje otevřenou krajinu s dostatkem úkrytů, jako jsou drobné lesíky, křoviny nebo pole. V období letních  měsíců se pak srnci i srny pohybují samostatně po malém území. V době podzimu dochází ke shlukování do stád, která se pohybují krajinou a hledají nějakou potravu. K rozpadu stád dochází na jaře, kdy srnci začínají vytloukat paroží a osamostatňují se. Říje bývá obvykle až v polovině léta. U srny probíhá tzv. utajená březost, tedy klidové stádium vývoje plodu. Samice rodí nejčastěji 1 – 2 mláďata a to v květnu či červnu následující rok. Nejvíce času tráví srnec odpočinkem a přežvykováním potravy, avšak denně spí jen něco okolo tří hodin. Na pastvě je můžeme zastihnou v podstatě po celý den. Potravu tvoří jen rostliny a jejich plody. V zajetí se dožívá až 18 let.

Význam: Lovný druh zvěře. Početnost v ČR se odhaduje na 250 000 ks. Roční odstřel je přibližně 90 000 ks. Při přemnožení hrozí v zimně poškození lesních dřevin okusem.

Autor: Zdeněk Mačát