Leptopterna dolabrata (Linnaeus, 1758) – klopuška hnědožlutá

Syn.: Leptopterna dolabratus (Linnaeus, 1758); Miris belangeri Provancher, 1872

Čeleď: Miridae – klopuškovití

Status: běžný druh

Popis: Tělo o délce 7–9,5 mm je protáhlé, štíhlé a jako u všech klopušek slabě sklerotizované a tudíž poměrně křehké. Čtyřčlánková tykadla jsou téměř tak dlouhá jako tělo. Tato klopuška se vyznačuje zřetelným pohlavním dimorfismem – samci jsou vždy makropterní (křídla sahají až za konec zadečku), samice většinou brachypterní (křídla dosahují do poloviny až dvou třetin zadečku, mohou se ale vyskytnout i makropterní samice). Výrazný rozdíl je ve zbarvení. Samci jsou poměrně pestří – nohy, tykadla, hlavu a štít mají černé, na štítu jsou hnědožluté podélné pásky, polokrovky jsou zbarveny sytě žlutohnědě s nádechem do červena (oranžovo-červené zbarvení je výraznější u starších samců). Samice jsou zbarveny světle žlutě až šedozeleně s černou kresbou na štítu a hlavě.

Možná záměna: Příbuzný druh Leptopterna ferrugata se liší mj. zbarvením – samci mají narůžovělé polokrovky bez výraznější kresby, samice mají přes celé tělo 2 podélné růžové proužky. Dále jsou podobné klopušky rodu Acetropis – klopuška kýlnatá (A. carinata), klopuška A. gimmerthalii a klopuška A. longirostris. Samci těchto druhů nejsou tak pestří, zcela postrádají oranžovočervené tóny ve zbarvení. Samice jsou vždy makropterní a mají širší tělo než klopuška hnědožlutá.

Rozšíření: Obývá celou Evropu s výjimkou nejjižnějších částí Středomoří; na východ je rozšířena až do Střední Asie. Byla zavlečena do Severní Ameriky.

V ČR po celém území běžný druh, místy velmi hojný. Patří k nejběžnějším druhům klopušek.

Biologie a ekologie: Klopuška hnědožlutá se živí sáním na travách (psárka – Alopecurus spp., bojínek – Phleum spp., ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius, aj.), a to zejména na klasech. Obývá různá stanoviště s výskytem živných rostlin – typicky louky a pastviny, ale také paseky, lesní cesty, parky, okraje silnic a železnic, ruderální zarůstající plochy apod. Upřednostňuje vyšší travní porosty mezofilního až vlhkého charakteru; příliš suchým stanovištím se vyhýbá. Dospělci se vyskytují od června do srpna, jednotlivě i v září. Samice kladou vajíčka do listových pochev ve spodní části stébel trav. Vajíčka přezimují a v květnu se z nich líhnou nymfy.

Literatura:

Kment P. (2007): Ploštice – In: Hudec K. [et al.], Příroda České republiky: průvodce faunou. Academia, Praha.

Wachmann E., Melber A., Deckert J. (2004): Wanzen. Band 2: Cimicomorpha: Microphysidae (Flechtenwanzen), Miridae (Weichwanzen). Goecke & Evers, Keltern.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!