Lathyrus nissolia L. – hrachor trávolistý

Syn.: Nissolia uniflora Moench; Anurus linifolius C. Presl; Lathyrus phylloideus Lager in Cariot; Lathyrus nissolia subsp. nissolia - hrachor trávolistý pravý; Lathyrus nissolia subsp. pubescens (Beck) Soják - hrachor trávolistý pýřitý

Čeleď: Fabaceae – bobovité

Status: DD

Popis: Bylina s přímými, hranatými, lysými, většinou nevětvenými lodyhami, vysoká 15–60 cm. Listy jsou redukovány na čárkovitě kopinaté fylodium (=listově rozšířený řapík nebo vřeteno listu). Palisty jsou šídlovité, dlouhé 1–2 mm, široké 0,5 mm. Stopky květenství dlouhé, nesoucí nicí květ, vz. květy dva. Koruna květů je zbarvena červenofialově až růžovofialově. Plodem je lusk obsahující obvykle 10–12 semen, zbarvený do různých odstínů hnědé. Semena jsou kulovitá, olivově zelená, černá nebo i světle hnědá.

Možná záměna: Oba poddruhy se liší pouze na základě chlupatosti lusků, nominátní poddruh má lusky lysé. Tento znak je však u hrachoru trávolistého velmi proměnlivý. Proto i rozlišování obou poddruhů je řadou autorů zpochybňováno a za vhodnější je považováno rozlišování na úrovni variet.

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem se subatlanticko-subkontitentální tendencí. Roste v západní, střední, jižní a východní Evropě, odkud zasahuje do oblasti Kavkazu, východního Mediteránu, resp. do turanské oblasti severního Íránu. Rovněž je udáván ze severní Afriky. Jako nepůvodní druh je znám z Nového Zélandu, Austrálie a ze Severní Ameriky.

V České republice je druh vázán na oblast mezofytika a termofytika především středních a severních Čech, s větším počtem lokalit v Doupovských horách. Z Moravy je udáván mnohem vzácněji např. z Moravského podhůří Vysočiny, Ostravské pánve nebo z Bílých Karpat. Přechodné typy mezi oběma poddruhy jsou známy např. z Rožďalovicka.

Ekologie: Druhých suchých travnatých strání, křovinatých lemů, teplých lesů, okrají polí, úhorů a písčin. Často osidluje čerstvě odkryté plochy zeminy nebo ruderalizované plochy. Preferuje spíše těžší, mírně kyselé substráty. Helio- až heliosciofyt. Konkurenčně slabší druh, který se z plně zapojených porostů vytrácí. Je znám z vegetace sv. Alysso-Festucion pallescentis aj.

Jednoletý terofyt, s krátkým vegetačním cyklem, rostoucí od června do července.

Ochrana a ohrožení: Hrachor trávolistý není veden mezi zvláště chráněnými druhy. V Červeném a černém seznamu byl na začátku 21. století řazen mezi druhy kriticky ohrožené, později byl přeřazen do nízké kategorie vzácnějších druhů (C4b). V aktuálním vydání ČS je řazen do kategorie DD, kam spadají druhy s nedostatečnými údaji o rozšíření a ekobiologii. Přirozený výskyt tohoto taxonu na našem území některými autory zpochybňován.

Literatura:

Chrtková A. & Bělohlávková R. (1995): Lathyrus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 416–437.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!