Lathyrus nissolia s.l. - hrachor trávolistý

19. 9. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Lathyrus nissolia L.  hrachor trávolistý

Syn.: Nissolia uniflora Moench; Anurus linifolius C. Presl; Lathyrus phylloideus Lager in Cariot ? Lathyrus nissolia subsp. nissolia - hrachor trávolistý pravý ? Lathyrus nissolia subsp. pubescens (Beck) Soják - hrachor trávolistý pýřitý

Čeleď: Fabaceae  bobovité

Status: Oba poddruhy C1

 

Popis: Bylina s přímými, hranatými, lysými, většinou nevětvenými lodyhami, vysoká 1560 cm. Listy jsou redukovány na čárkovitě kopinaté fylodium (=listově rozšířený řapík nebo vřeteno listu). Palisty jsou šídlovité, dlouhé 12 mm, široké 0,5 mm. Stopky květenství dlouhé, nesoucí nicí květ, vz. květy dva. Koruna květů je zbarvena červenofialově až růžovofialově. Plodem je lusk obsahující obvykle 1012 semen, zbarvený do různých odstínů hnědé. Semena jsou kulovitá, olivově zelená, černá nebo i světle hnědá.

 

Oba poddruhy se liší pouze na základě chlupatosti lusků, nominátní poddruh má lusky lysé. Tento znak je však u hrachoru trávolistého velmi proměnlivý. Proto i rozlišování obou poddruhů je řadou autorů zpochybňováno a za vhodnější je považováno rozlišování na úrovni variet.

 

Možná záměna: Záměna připadá v úvahu snad jen s hrachorem pačočkovým (Lathyrus aphaca). Rozlišování obou druhů je popsáno ve článku o hrachoru pačočkovém.

 

Rozšíření: Druh s převážně evropským areálem se subatlanticko-subkontitentální tendencí. Roste v západní, střední, jižní a východní Evropě, odkud zasahuje do oblasti Kavkazu, východního Mediteránu, resp. do turanské oblasti severního Íránu. Rovněž je udáván ze severní Afriky.

 

V České republice je druh vázán na oblast mezofytika a termofytika především středních a severních Čech, s větším počtem lokalit v Doupovských horách. Z Moravy je udáván mnohem vzácněji např. z Moravského podhůří Vysočiny, Ostravské pánve nebo Bílých Karpat. Přechodné typy mezi oběma poddruhy jsou známy např. z Rožďalovicka.

 

Ekologie: Druhých suchých travnatých strání, křovinatých lemů, teplých lesů, okrají polí, úhorů a písčin. Často osidluje čerstvě odkryté plochy zeminy nebo ruderalizované plochy. Preferuje spíše těžší, mírně kyselé substráty. Helio- až heliosciofyt. Konkurenčně slabší druh, který se z plně zapojených porostů vytrácí. Je znám z vegetace sv. Alysso-Festucion pallescentis aj.

 

Terofyt, s krátkým vegetačním cyklem, rostoucí od června do července.

 

Ochrana a ohrožení: Hrachor trávolistý není veden mezi zvláště chráněnými druhy. V Červeném a černém seznamu je řazen mezi druhy kriticky ohrožené. Na našem území byl celkově vždy vzácný, pouze na některých místech se vyskytoval roztroušeně. Jeho přirozený výskyt je některými autory zpochybňován, někteří jej naopak považují za náš původní taxon.

 

 

   

 

Literatura:

 

Chrtková A. & Bělohlávková R. (1995): Lathyrus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 416–437.