Lathyrus latifolius - hrachor širolistý

25. 9. 2010 vytvořil Václav Dvořák

Lathyrus latifolius L. - hrachor širolistý

Syn.: Lathyrus megalanthus Steudel; Lathyrus sylvester subsp. latifolius Gams in Hegi; Lathyrus algericus Ginzberger; Lathyrus brachypterus Alef.; Lathyrus membranaceus C. Presl in J. & C. Presl; Lathyrus neglectus Puel

Čeleď: Fabaceae - bobovité

Status: NT

 

Popis: Bylina s poléhavými až vystoupavými lodyhami, vysoká (dlouhá) 50220 cm. Lodyhy hranaté, rýhované, dvoukřídlé, lysé, na bázi větvené. Listy s jedním párem krátce řapíčkatých, souběžně žilnatých, zvlněných lístků, listové vřeteno široce křídlaté, zakončené úponkou. Palisty polostřelovité. Stopky květenství dlouhé; listeny čárkovité. Květenství nese obvykle 815 stopkatých květů. Koruna zbarvená sytě růžově; páveza na svrchní straně nahnědlá nebo narůžovělá. Plodem jsou lysé, světle hnědé lusky obsahující obvykle 36 semen. Semena kulovitá až válcovitá, matná, světle hnědá.

 

Možná záměna: Hrachor širolistý se dá zaměnit s dalšími dvě druhy hrachorů. Od morfologicky podobných druhů se liší především tím, že má lístky podél žilek zvlněné a pavézu s hnědým nebo růžovým nádechem. Naopak hrachor lesní (Lathyrus sylvestris) a hrachor různolistý (Lathyrus heterophyllus) mají lístky ploché a pavézu nazelenalou. Mimo to habituelně podobnější hrachor různolistý se liší výrazně i areálově a je na našem území velmi vzácným taxonem.

 

Rozšíření: Druh s centrem areálu ve střední Evropě, odkud na západ zasahuje až do severní Francie, na sever po jižní Polsko, na jih po severní Itálii a na Balkánský poloostrov, na východ po Ukrajinu a západní (evropskou) část Ruska.

 

Na našem území leží těžiště rozšíření v panonském termofytiku Moravy a přiléhajícím karpatském mezofytiku. Jinde se vyskytuje roztroušeně až vzácně. Jinde na Moravě a v Čechách je jeho výskyt podkládán za druhotný. Hrachor různolistý vzácně vzplaňuje. Preferuje polohy v planárním až suprakolinním stupni.

 

Ekologie: Druh světlých lesů a lesních či křovinatých lemů, květnatých bělokarpatských luk, okrajů sadů, vinic, polí a komunikací. Upřednostňuje bazické substráty jako jsou vápence a spraše. Heliofyt a xerotermofyt. Udáván ze společenstev sv. Quercion pubescenti-petraeae, Bromion erecti, aj.

 

Hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do července.

 

Ochrana a ohrožení: Druh není řazen mezi zvláště chráněné. V Červeném a černém seznamu patří mezi téměř ohrožené druhy (NT). Lokálně se jedná o poměrně častý druh, který není zásadně ovlivňován a je součastí cenných botanických lokalit, které jsou adekvátně územně chráněny.

 

 

Literatura:

 

Chrtková A. & Bělohlávková R. (1995): Lathyrus L. In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 416–437.