Hahnia ononidum Simon, 1875 – příčnatka hřebínková

Čeleď: Hahniidae – příčnatkovití

Status: NT

Popis: Délka těla 1,8–2,5 mm (hlavohruď 0,7–1,2 mm). Hlavohruď je tmavě hnědá, lesklá, u světlejších jedinců s nevýraznou tmavší kresbou. Zadeček je vejčitý, šedohnědý, mírně opaleskující, u některých jedinců i s naznačenou světlou kresbou. Samci i samice jsou zbarveni stejně. Nohy jsou poměrně krátké tmavě hnědočervené až hnědé se světlejšími klouby.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími tmavými příčnatkami, zejména příčnatkou stepní (Hahnia nava), která však obývá zejména nelesní biotopy. Podobná je také příčnatka tmavá (Iberina difficilis), která je větší a obývá vlhké horské biotopy. Spolehlivé určení je podle charakteristických kopulačních orgánů. Samci příčnatky hřebínkové mají na spodní části bulbusu makadla typický „hřebínek“ chloupků (odtud české jméno).

Rozšíření: Holarktický druh, široce rozšířena v mírném pásu Evropy, Asie (Střední Asie, Sibiř) a Severní Ameriky.

V ČR nehojný druh, ale roztroušeně po celém území, od nížin do středních poloh. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Příčnatka hřebínková obývá světlé listnaté a smíšené lesy, zejména sušší lesy na svazích, nejčastěji doubravy, dubohabřiny, bory a březiny. Žije na zemi v listovém opadu, mechu a ve stařině. Podobně jako jiné příčnatky si vytváří nenápadné drobné síťky na povrchu půdy a mezi opadem. S dospělci se setkáme celoročně.

Literatura: 

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!