Gladiolus imbricatus - mečík střechovitý

2. 2. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Gladiolus imbricatus L. – mečík střechovitý

Syn.: Gladiolus rossicus Pers.; G. tenuis Bieb.; G. felicis Mirek

Čeleď: Iridaceae – kosatcovité

Status: C2; §2

 

Popis: Bylina vysoká obvykle 40-70 cm. Podzemní hlíza je vejcovitá, s rozpadavými vlákny loňských pochev. Lodyha je přímá, olistěná, lysá. Listy jsou v počtu 2-4, k vrcholu se zkracují, na bázi jsou pochvaté, čepel je na vrcholu tupá. Květenstvím je obvykle jednostranný hrozen tvořený zhruba ze 7-10 květů. Okvětí je v různých odstínech růžové, na dolních cípech se zřetelnou bílo-nachovou kresbou. Plodem jsou tupě trojboké, obvejcovité tobolky. Semena jsou plochá s výrazným suchomázdřitým lemem.

 

Možná záměna: Na našem území se dá zaměnit s ještě vzácnějším příbuzným mečíkem bahenním (Gladiolus palustris), který mívá květenství obvykle všestranné, tvořené menším počtem květů, které jsou na první pohled v mnohem sytější odstínech růžové. Zároveň nejspodnější list je široký maximálně 9 mm, zatímco nejspodnější list u mečíku střechovitého je široký minimálně 10 mm.

 

Rozšíření: Druh s evropským areálem s centrem rozšíření ve střední Evropě odkud na sever zasahuje do Finska a Pobaltí, na jih resp. západ na francouzsko-italské pomezí, na východ až po Ural, Kavkaz a Írán.

 

V České republice je hojnější na Moravě v oblasti karpatského oblouku, především v Beskydech a Bílých Karpatech. Roztroušeně se vyskytuje v Nízkém Jeseníku, v podhůří Orlických hor, v Polabí. Jinde spíše vzácný nebo již vyhynulý. Těžiště výskytu leží mezi kolinním až supramontánním stupněm.

 

Ekologie: Mečík střechovitý osidluje převážně vlhké louky, prameništní bažiny, lemy křovin a lesů, paseky. Preferuje hlubší, vlhké půdy často roste na vápnitých půdách. Typická je pro něj vegetace sv. Molinion, Calthion či Caricion davallianae.

 

Geofyt s optimem kvetení od června do července.

 

Ochrana a ohrožení: Mečík střechovitý patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožené. Stejný status ohrožení má i v Červeném a černém seznamu. Z řady historických lokalit vymizel, zřejmě vinou vysoušení a přeorání lokalit.

 

 

Literatura:

Chrtek J. jun. (2010): Gladiolus L. – In.: Štěpánková J. (ed.), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 562-565.