Gagea bohemica subsp. bohemica - křivatec český pravý

10. 6. 2008 vytvořil Martin Hanzl

Gagea bohemica subsp. bohemica (Zauschner) J. A. Schultes et J. H. Schultes – křivatec český pravý

Čeleď: Liliaceae – liliovité

Status: VU, §S, ČK

 

Popis: Vytrvalá bylina s 2 nestejně velkými cibulemi ve společných obalech. Lodyha dorůstá až 10 cm, zpravidla je však poloviční. Přízemní listy jsou 2 a na odstále chlupaté květní stopce vyrůstá zpravidla jediný žlutý květ. Kromě květní stopky jsou rostliny lysé nebo velmi řídce chlupaté. V některých letech jeho populace nekvetou a skládají se jen ze sterilních rostlin s nitkovitými listy.

 

Možná záměna: Křivatec český se nepodobá žádnému jinému druhu u nás rostoucího křivatce. Dva přízemní listy a odstále chlupaté květní stopky má kromě něj jen křivatec rolní (Gagea villosa), který je však zpravidla vyšší a disponuje 5 a více květy. V rámci křivatce českého však rozlišujeme 2 poddruhy. Křivatec český skalní (Gagea bohemica subsp. saxatilis) se liší chlupatou až hustě chlupatou lodyhou i listy, má chlupaté okvětní lístky na rubu. Roste pouze na střední Moravě u Seničky a Náměšti na Hané.

 

Rozšíření: Křivatec český není endemitem ČR, jak by se mohlo podle jména zdát, vyskytuje se i v okolních zemích. Nominátní poddruh se kromě ČR vyskytuje i severní části Panonské nížiny na Slovensku, v Rakousku a severním Maďarsku.

 

Roztroušeně se vyskytuje ve středních Čechách, obzvlášť v okolí hlavního města, odkud byl roku 1776 popsán Zauschnerem (z dnešní PP Podbabské skály). Velké množství lokalit má na jihozápadní Moravě. Izolovaně se však vyskytuje v Čechách i na Kolínsku, u Řípu a Velkých Žernosek, na Moravě pak u Lulče a Hodonína.

 

Ekologie: Křivatec český vyhledává převážně exponovaná stanoviště na kyselých substrátech, jako jsou skalní stepi, skály a výslunné stráně.Je diagnostickým druhem vegetace jarních efemér svazu Arabidopsion thalianae.

 

Geofyt, který kvete od konce února do konce března.

 

Ohrožení: Z hlediska dlouhodobého přežití druhu je významný fakt, že rostliny sice často bohatě kvetou, netvoří však semena. Šíření je tudíž značně omezené na nejbližší okolí prostřednictvím dceřiných cibulí. Neschopnost tvorby semen pravděpodobně souvisí s chybou v průběhu meiózy způsobenou pětinásobnou sádkou chromozomů – druh je totiž pentaploidní (2n=60). Jako každý vegetativně se množící druh je náchylný ke změnám na stanovištích, s kterými se vzhledem k nízké genetické variabilitě hůře vyrovnává.

 

Ochrana: Druh patří mezi ohrožené taxony naší flóry a je chráněn zákonem jako silně ohrožený. Lokality výskytu křivatce českého pravého jsou územně chráněny.