Erotettix cyane (Boheman 1845) – křísek leknínový

Syn.: Macrosteles cyane

Řád: Hemiptera – polokřídlí, čeleď: Cicadellidae – křískovití

Status: CR

Popis: Křísek leknínový je středně velký křís dorůstající do velikosti okolo 4 mm (3,8-4,2 mm samci, 4,8-5,4 mm samice). Velmi nápadné je zbarvení kříska, který je intenzivně tmavě modrý s mírný šedomodrým nádechem. Takto zbarvené jsou také nymfy. Toto zbarvení vzniká lomem světla na mikroskopických lipoproteinových částečkách – brochosomech, což je produkt Malpighiho žláz. Brochosomy jsou vylučovány řitním otvorem a pomocí noh, které nesou systém ostnitých set, roztírány po celém těle. Tato vrstva vytváří na povrchu těla hydrofobní film, díky kterému je křísek prakticky nesmočitelný. Preparovaní jedinci ale toto výrazné zbarvení ztrácejí a jsou tmavě hnědočerní s malými pozůstatky modrého lesku. Podkladová barva hlavy, pronota (předohrudi) a předních křídel je tmavě žlutá, někdy však zcela zaniká pod hnědočernou kresbou, jejíž rozsah je u různých jedinců variabilní. Druhově charakteristická je dále stavba samčích pohlavních orgánů, zejména aedeagu – samčí reprodukční orgán. Díky svému nápadnému zbarvení je křísek leknínový nezaměnitelným druhem naší fauny.

Rozšíření: Křísek leknínový je široce rozšířen od západní Evropy (Velká Británie) přes Sibiř až po Dálný Východ (Kurilské ostrovy v Rusku) a Japonsko. V Evropě byl zaznamená ve většině států mimo Středomoří (včetně Pyrenejského poloostrova a Balkánu).

V ČR byl poprvé druh zaznamenán na konci 19. století, avšak přesné údaje k nálezu chybí. Prvním dokladem o výskytu kříska na našem území tak je sběr Dr. Dlaboly z roku 1953 z Čelákovic. Další nálezy pocházejí až z doby po roce 2015, kdy byl nalezen na rybníku Doubák ve Frýdlatském výběžku. Následovali nálezy v Krušných horách, Plzeňsku, Šumavě, České Kanadě, Jihlavsku, Železných horách a na Znojemsku. Je však pravděpodobné, že počet známých lokalit bude v budoucnu narůstat, a to díky úsilí při mapování druhu.

Biologie a ekologie: Od ostatních druhů křísů se mimo typického zbarvení liší také svojí biologií. Vyhledává různé typy stojatých vod, od malých tůní až po rybníky, jezera a slepá ramena řek. Důležitou součástí lokalit výskytu je bohatý porost vodních makrofyt. Je to polyfágní druh, který je však striktně vázán na natantní (vzplývavá) makrofyta stojatých vod. Jeho výskyt byl potvrzen jen na několika druzích rostlin, a to na rdestu vzplývavém (Potamogeton natans), stulíku žlutém (Nuphar lutea), leknínu bílém (Nymphaea alba), kotvici plovoucí (Trapa natans), plavínu štítnatém (Nymphoides peltata), nepukalce vzplývavé (Salvinia natans) a marsilce čtyřlisté (Marsilea quadrifolia). Křísek leknínový má jednu generaci do roka, s výskytem dospělců od první poloviny července do září. Dospělci i nymfy usedají na plovoucí listy hostitelských makrofyt. V případě vyrušení se dokáží pohybovat i po volné hladině díky silné vrstvě brochosomů a dospělci rychle odletují.

Litaratura:

Dlabola J. (1954): Křísi – Homoptera. Fauna ČSR, svazek 1. – Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 338 pp.

Holzinger W.E. (2006): Verbreitung, Biologie und Gefährdung der Seerosenzirpe (Erotettix cyane) in Österreich (Insecta: Hemiptera: Auchenorrhyncha: Cicadellidae). – Carinthia II 196/116: 339-342.

Mačát Z. & Reiter A. (2021): První nález kříska leknínového – Erotettix cyane (Boheman 1845) na Moravě. – Thayensia, 18 (in press).

Sychra J. & Malenovský I. (2015): Potvrzení výskytu kříska leknínového (Erotettix cyane, Hemiptera: Cicadellidae) v České republice. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, 33: 181-194.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!