Ero furcata - ostník pavoukožravý

20. 4. 2017 vytvořil Ondřej Machač

Ero furcata (Villers, 1789) – ostník pavoukožravý

Čeleď: Mimetidae – ostníkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 2,5–4,8 mm (hlh. 1,5–2,5 mm). Hlavohruď je světle hnědožlutá s tmavou kresbou a okrajem. Chelicery jsou tmavé, na bázi srostlé. Zadeček je oválně kulovitý, tmavě hnědý s párem drobných tmavých hrbolků a světlou pestrou kresbou. Nohy jsou žlutavé s tmavým kroužkováním. Přední dva páry noh jsou prodloužené s řadou dlouhých ostnů na spodní straně holeně a metatarsech.

 

Možná záměna: Záměna je možná s ostatními našimi ostníky rodu Ero (v ČR 4 druhy). Velmi podobný je ostník Cambridgeův (E. cambridgei), kterého lze spolehlivě odlišit jen podle kopulačních orgánů. Tento druh však, na rozdíl od ostníka pavoukožravého, žije zejména na mokřadních biotopech.

 

Rozšíření: Palearktický druh – téměř celá Evropa, Střední Asie a Rusko.

 

V ČR hojný druh po celém území.

 

Biologie a ekologie: Tento pavouk žije na různých lesních i nelesních biotopech, najdeme ho v listnatých a smíšených lesích, na lesních okrajích, na loukách, mýtinách, v parcích, zahradách apod. Žije skrytě v listovém opadu, pod kameny, kusy dřeva nebo pod kůrou stromů a pařezů. Nestaví si sítě. Ostník pavoukožravý, jak už název napovídá, je specializován na lov pavouků. Svou kořist napadá na okrajích sítě, kdy ostníci napodobují vibrace sítě signalizované samcem kořisti, jakmile se ošálený pavouk přiblíží, ostník ho kousnutím do nohy ochromí a poté zkonzumuje. Kořistí jsou nejčastěji různé snovačky. Aktivní je zejména v noci a proto není snadné lovícího ostníka pozorovat. Mnohem častěji najdeme jeho typické kulovité kokony síťovitě opředené rezavými vlákny, které bývají zavěšeny na dlouhém tuhém vlákně ke kůře stromů, k vegetaci apod. S dospělci se setkáme zejména od března do října.

 

 

Literatura:


Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.