Erithacus rubecula - červenka obecná

7. 10. 2016 vytvořil Vojtěch Brlík

Erithacus rubecula Linnaeus 1758 – červenka obecná

Řád: Passeriformes – pěvci, čeleď: Muscicapidae – lejskovití

Status: IUCN: LC

 

Popis: Červenka obecná patří do rodu červenka (Erithacus) společně s dalšími dvěma druhy. Na našem území a podobně i v celé Evropě se však vyskytuje pouze jeden druh. Jedná se o malého pěvce s délkou těla přibližně 13 cm a hmotností kolem 18 g. Ve srovnání s velmi běžným a početným vrabcem domácím (Passer domesticus) má větší hlavu, delší nohy a nápadně velké tmavé oko. Celkové zbarvení dospělých ptáků je hnědavé s velkou rezavočervenou skvrnou, která zasahuje od hrdla až po obličej. U tohoto druhu není vyvinut pohlavní dimorfismus a samec se od samice tedy neliší ani zbarvením ani velikostí. Velmi odlišná jsou zbarvením ovšem mláďata, která jsou hnědá se žlutavými skvrnami, které ovšem záhy po vylétnutí z hnízda mizí díky rychlému pelichání.

 

Možná záměna: Dospělá červenka je nezaměnitelný druh, především díky obývanému habitatu (viz níže). Podobnou skvrnu na hrudi má dospělý samec lejska malého (Ficedula parva). Ten je ovšem vzácný a obývá koruny listnatých stromů. Mláďata červenek mohou být zaměněna s mladými rehky zahradními (Phoenicurus phoenicurus), kteří jsou podobně jako červenka po vylétnutí z hnízda skvrnití.  Zpěv červenky obecné je nezaměnitelný. Bohužel, kontaktní hlas (k poslechnutí zde) je velmi podobný zástupcům drozdovitých (Turdidae) – kos černý (Turdus merula) a drozd zpěvný (Turdus philomelos).

 

Rozšíření a početnost: Červenka obecná je monotypický druh. Hnízdní areál zasahuje od západní Evropy po Rusko východně od Uralu. Na sever jsou červenky obecné rozšířené po sever Norska. Na našem území se hnízdní populace odhaduje na 500 000–1 000 000 párů. Trend vývoje početnosti je hodnocen jako stabilní.

 

Biologie a ekologie: Červenka obecná hnízdí ve všech typech lesů s bohatým podrostem, křovinách, hřbitovech s dostatečným podrostem či v osamělých lesících v otevřené krajině. Preferuje vlhká místa. Hnízdo červenky je zpravidla velmi dobře ukryto na zemi v mělké polodutině. Hnízdí dvakrát ročně v období od dubna do července. Inkubace snůšky, tvořené nejčastěji čtyřmi vejci, probíhá podobně jako u ostatních malých ptáků 14 dní. Po vyklubání mláďat je rodiče krmí další dva týdny. Hlavní složkou potravy červenek v hnízdní době je hlavně hmyz a jeho larvy. Potravu nachází v podrostu, kde rozhrabává hrabanku. Velké oči červenka využívá k hledání potravy v tmavém podrostu, dlouhé běháky pak k hrabání k někdy i vysoké vrstvě hrabanky. Červenky žijí samotářsky. O svá teritoria bojují.

 

Hlas: Zpěv v hnízdím období při obhajobě teritoria je složitý a charakteristický melancholickým nádechem. Zpívají po celý den, velmi často jako první i poslední pěvci dne. Často si samci ke zpěvu hledají vyvýšená hnízda. Nahrávku zpěvu naleznete zde.

 

Tah: Zimoviště u nás hnízdících červenek se nacházejí v jižní Evropě a severní Africe. Ptáci hnízdící v západní a jižní Evropě jsou stálí. Některé červenky se u nás zdržují po celý rok, s nějvětší pravděpodobností se ale jedná o ptáky ze severských hnízdišť. 

 

Zajímavosti: Červenka obecná byla zvolena Českou společností ornitologickou Ptákem roku 2016. Bližší podrobnosti můžete nalézt zde. Souběžně běží i kampaň upozorňující na hrozby prosklených ploch nejen pro červenku obecnou.     

 


Literatura:

 

Hudec K. (ed.) 1983: Fauna ČSSR Ptáci 3/I. Academia, Praha.

 

Klůz Z. 1980: Pomocné ornitologické tabulky. Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě.

 

Svensson L., Mullarney K.Zettenström D. & Grant P. J. 2012: Ptáci Evropy, severní Ameriky a Blízkého Východu. Nakladatelství Ševčík, Plzeň.

 

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha.