Erebia sudetica Staudinger, 1861 – okáč menší
Syn.: okáč sudetský
Čeleď: Nymphalidae – babočkovití
Status: SO; VU; IUCN: VU; HD: IV; Bern II
Popis: Rozpětí křídel 28–33 mm. Svrchní i spodní strana obou párů křídel je tmavohnědá s pásem těsně sousedících oranžových skvrn. Uprostřed oranžových skvrn jsou drobná černá očka (v části skvrn mohou chybět, zejména na zadních křídlech a ve spodní části křídel předních). Tělo je černé, hustě ochlupené. Housenka je nenápadná, světle hnědá nebo zelená s jemnými podélnými proužky. Na konci zadečku má dva výrůstky (typické pro housenky okáčů). Kukla je zbarvena bíle s kontrastní černou kresbou.
Možná záměna: Nejpodobnějším druhem na našem území je okáč horský (Erebia epiphron). Ten se liší viditelně většími černými očky, širší oranžovou páskou na předních křídlech a absencí pásky na rubu zadních křídel (zde jsou pouze drobné oranžové skvrny okolo oček). Oba druhy se vyskytují v Hrubém Jeseníku, okáč horský navíc i v Krkonoších. Další druhy okáčů rodu Erebia vyskytující se v Jeseníkách jsou mimo jiné výrazně větší.
Rozšíření: Nesouvislý výskyt v několika evropských pohořích – Francouzské Středohoří, Savojské a Bernské Alpy, Jeseníky a pohoří Rodna a Retezat v rumunských Karpatech.
V ČR pouze v Hrubém Jeseníku. Znám byl též z oblasti Rychlebských hor a polské strany pohoří Králického Sněžníku (Góry Bialskie), kde však vyhynul.
Biologie a ekologie: Horský motýl vyskytující se podél horní hranice lesa na vysokostébelných nivách a prameništích v ledovcových karech, závěrech údolí a na lavinových dráhách. Pod hranicí lesa může obývat rašelinné louky, světliny kolem potoků a vlhké paseky. Příliš hluboko pod hranici lesa ale většinou nesestupuje (nejnižší nález z 600 m n. m. je spíše raritou). Doba letu motýlů závisí na nadmořské výšce – v montánním stupni od poloviny června do konce července, v subalpínském stupni od poloviny července do konce srpna či začátku září). Samci patrolují a vyhledávají samice hlavně dopoledne, odpoledne se věnují především sání nektaru. Večer nebo při špatném počasí motýli odpočívají na vyšších travinách nebo na keřících borůvek. Při vyrušení odlétají nebo (pokud je chladno) propadají do nižších vrstev vegetace a snaží se tak narušiteli ztratit. Samice kladou jednotlivá vajíčka do trsů trav, často na jejich suché části. Housenky se živí tenkolistými travami (Festuca supina, Avenella flexuosa, Deschampsia cespitosa). Přezimují hluboko v drnech na nevymrzajících místech (závětrná místa s vysokou vrstvou sněhu). Na jaře pokračují v žíru a posléze se kuklí. Okáč menší je sedentárním druhem, ale migrantní jedinci dokáži přeletovat i značné vzdálenosti (nejdelší zaznamenaný přelet 3 km). Populace v Hrubém Jeseníku se skládá z mnoha více či méně izolovaných kolonií o různé velikosti.
Ohrožení a ochrana: U nás žijící poddruh Erebia sudetica sudetica je endemitem České republiky. V naší legislativě je chráněn v kategorii silně ohrožený, dále je pak druh celoevropsky chráněn v rámci EU (příloha IV směrnice o stanovištích). V červeném seznamu ČR i v celosvětovém červeném seznamu IUCN mu náleží status zranitelného druhu. Hlavní kolonie druhu v Česku jsou na horní hranici lesa v NPR Praděd (Malá a Velká Kotlina, závěr údolí Bílé Opavy, jižní svahy Kamzičníku). Menší (často jen dočasné) kolonie jsou níže na pasekách, světlinách a rašelinných loukách. Mnoho kolonií v minulosti zaniklo kvůli zalesnění rašelinných luk a světlin. Hlavní kolonie v NPR Praděd ale nejsou bezprostředně ohroženy, potřebné disturbance zde zajišťují přírodní pochody (hlavně laviny).
Taxonomická poznámka: Díky izolovanému výskytu se v jednotlivých evropských pohořích vyskytují různé poddruhy tohoto motýla. Naše populace tvoří nominotypický poddruh Erebia sudetica sudetica.
Literatura:
Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.
Beneš J., Kuras T. a Konvička M. (2006): Metodika monitoringu evropsky významného druhu okáč sudetský (Erebia sudetica). Ms. 9 pp., depon. in. AOPK ČR.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!