Dactylorhiza sambucina (L.) Soó – prstnatec bezový
Syn: Orchis sambucina L., Dactylorchis sambucina (L.) Verm., Dactylorhiza latifolia (L.) Soó
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Status: EN, §S, CITES

Popis: Vytrvalé, 10–25 cm vysoké byliny s protáhlými hlízami a přímou, dutou, někdy mělce rýhovanou lodyhou. Listy, vyrůstající po 4–6, jsou obvejčité až kopinaté, na konci obvykle tupé, s vyniklou žilnatinou, zelené, bez tmavých skvrn. Květenství je hustý, mnohokvětý klas, vejcovitého obrysu. Listeny jsou kopinaté, delší než semeníky. Květy jsou obvykle žluté, žlutobílé či tmavě červené se žlutavou bází spodního pysku. Pysk je na konci nepravidelně zubatý až nevýrazně trojlaločný. Ostruha je tlustá, obvykle dolů směřující. Plodem jsou elipsoidní tobolky.

Možná záměna: Jediný žlutokvětý zástupce rodu Dactylorhiza v ČR. Červenokvětí jedinci se od ostatních prstnatců liší spodním pyskem zubatým či jen nezřetelně trojlaločným. Od žlutokvětého vstavače bledého (Orchis pallens) se liší lodyžními listy obvykle rovnoměrně rozmístěnými na lodyze a listenci delšími než květy.

Rozšíření: Druh s nevelkým areálem rozšíření, který se vyskytuje od Portugalska a severozápadního Španělska na západě, přes střední Francii, Alpy, střední Evropu, po západní Ukrajinu, Rumunsko a Bulharsko na východě. Na sever areál zasahuje do jižního Švédka, Pobaltských republik a jižního Finska, na jih do střední Itálie a na sever Balkánského poloostrova. Izolované arely leží v severním Turecku a na Kavkaze.

V ČR dříve roztroušeně téměř po celém území s těžištěm rozšíření ve středních polohách. Nyní se vyskytuje vzácně především východní Moravě (Vsetínsko, Beskydy či Hostýnské vrchy), v Bílých Karpatech, na Šumavě a jejím podhůří nebo v Krušných horách.

Ekologie: Druh suchých luk, pastvin, kamenitých strání, okrajů světlých lesů či kyselých světlých doubrav, který roste na mělkých, kamenitých půdách s neutrální či mírně kyselou reakcí.

Geofyt, který kvete v dubnu a květnu.

Ohrožení a ochrana: Prstnatec bezový je konkurenčně poměrně slabý druh, který nesnáší přílišné hnojení a také zástin. Většina populací na našem území zanikla především v důsledku intenzifikace zemědělství a upuštění od tradičních způsobů hospodaření (kosení, lesní pastva). V současné době je chráněn zákonem jako druh silně ohrožený. Ve stejné kategorii je uveden také v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR. Jako ostatní orchideje je chráněn také mezinárodní úmluvou CITES.

Literatura:

Kubát K. (2010): Dactylorhiza Nevski. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 502–523.

Nepraš K., Kroufek R., Kubát K. & Vlačiha V. (2008): Orchideje Českého středohoří. – Oblastní muzeum v Litoměřicích, Litoměřice, 136 p.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!