Curculio rubidus - nosatec

31. 8. 2023 vytvořil Filip Trnka

Curculio rubidus (Gyllenhal, 1836) – nosatec

Curculio rubidus (Gyllenhal, 1836) – nosatec
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: lokální druh
Popis: Délka těla 2,6–3,4 mm, zbarvení těla je červeno-hnědé pokryté protáhlými světlými šupinami. Šupinky tvoří variabilní pás na krovkách. Nosec stejně dlouhý jako hlava a štít dohromady. Krovky od ramen jsou slabě ke konci zúžené. Stehna zadních nohou bez zoubků.
Možná záměna: S našimi dalšími druhy rodu Curculio. Od ostatních druhů se liší štítkem, který je čtvercovitý a stehna předního páru nohou jsou bez zoubků. Příbuzný C. betulae se liší noscem, který je delší než hlava a štít dohromady. Krovky má trojúhelníkovité a stehna zadních nohou s malým zoubkem.
Rozšíření: Převážně evropský druh žijící v západní a střední Evropě chybí ve Skandinávii, Středomoří a v Alpách. Zasahuje až na Sibiř.
V ČR lokální druh rozšířený především v nížinách a pahorkatinách.
Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme až v létě od července do září s maximem od poloviny srpna. Obývá různé typy otevřených biotopů jako jsou lomy, vřesoviště, mokřady a také světlé lesy, kde žije oligofágně na břízách (Betula spp.). Uváděna je bříza bělokorá (Betula pendula). Samičky kladou vajíčka do samčích jehněd, které přes zimu zůstávají na stromě. Vývoj larev probíhá od září a larvy v jehnědách přezimují a v polovině května se přesouvají do půdy, kde se v červnu kuklí.
Literatura:
Dieckmann L. (1988): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Curculioninae: Ellescini, Acalyptini, Tychiini, Anthonomini, Curculionini). Beiträge zur Entomologie, 38: 365–468.
Smreczyński S. (1972): Klucze do oznaczania owadów Polski. Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98d, Ryjkowce-Curculionidae, Podrodzina Curculioninae. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa, 196 pp.

Čeleď: Curculionidae – nosatcovití

Status: lokální druh

 

Popis: Délka těla 2,6–3,4 mm, zbarvení těla je červeno-hnědé pokryté protáhlými světlými šupinami. Šupinky tvoří variabilní pás na krovkách. Nosec stejně dlouhý jako hlava a štít dohromady. Krovky od ramen jsou slabě ke konci zúžené. Stehna zadních nohou bez zoubků.

 

Možná záměna: S našimi dalšími druhy rodu Curculio. Od ostatních druhů se liší štítkem, který je čtvercovitý a stehna předního páru nohou jsou bez zoubků. Příbuzný C. betulae se liší noscem, který je delší než hlava a štít dohromady. Krovky má trojúhelníkovité a stehna zadních nohou s malým zoubkem.

 

Rozšíření: Převážně evropský druh žijící v západní a střední Evropě chybí ve Skandinávii, Středomoří a v Alpách. Zasahuje až na Sibiř.

 

V ČR lokální druh rozšířený především v nížinách a pahorkatinách.

 

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme až v létě od července do září s maximem od poloviny srpna. Obývá různé typy otevřených biotopů jako jsou lomy, vřesoviště, mokřady a také světlé lesy, kde žije oligofágně na břízách (Betula spp.). Uváděna je bříza bělokorá (Betula pendula). Samičky kladou vajíčka do samčích jehněd, které přes zimu zůstávají na stromě. Vývoj larev probíhá od září a larvy v jehnědách přezimují a v polovině května se přesouvají do půdy, kde se v červnu kuklí.

 

   

 

Literatura:

 

Dieckmann L. (1988): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera – Curculionidae (Curculioninae: Ellescini, Acalyptini, Tychiini, Anthonomini, Curculionini). Beiträge zur Entomologie, 38: 365–468.

 

Smreczyński S. (1972): Klucze do oznaczania owadów Polski. Część XIX, Chrząszcze – Coleoptera. Zeszyt 98d, Ryjkowce-Curculionidae, Podrodzina Curculioninae. Wydawnictwo Naukowe PWN, Warszawa, 196 pp.