Chorthippus brunneus (Thunberg, 1815) – saranče dlouhokřídlá 

Syn.: Glyptobothrus brunneus (Thunberg, 1815) – saranče hnědá

Čeleď: Acrididae – sarančovití 

Status: běžný druh

Popis: Samci dosahují délky těla 12–17 mm, samice 18–25 mm. Postranní žebra štítu jsou úhlovitě sblížená (zalomená směrem dovnitř). Krytky jsou dlouhé (delší než 13,5 mm u samců a 17 mm u samic), dalece přesahují kolena zadních nohou. Zbarvení těla je velmi variabilní. Nejčastější jsou různé odstíny hnědé a šedé barvy, může se však objevit i zelená, pískově žlutá nebo jiná barva. Horní strana konce zadečku samců bývá oranžová.

Možná záměna: Rod Chorthippus je pro laika determinačně obtížný, v ČR se vyskytuje několik více či méně podobných druhů. Saranči dlouhokřídlé je nejpodobnější blízce příbuzná saranče měnlivá (Chorthippus biguttulus) a s. štíhlá (C. mollis). Tyto dva druhy mají oproti ní kratší krytky (kratší než 13,5 mm u samců a 17 mm u samic). Další rozdíly jsou v žilnatině krytek a ve tvaru štítu (s. dlouhokřídlá má výrazněji sblížená boční žebra). Snadno zaměnitelnými druhy jsou také s. lesní (C. vagans), s. širokokřídlá (C. apricarius) a s. bělorohá (Gomphocerippus rufus). I zde platí výše zmíněný znak s menší délkou krytek a navíc i další rozlišovací znaky. Zbývající zástupci rodu Chorthippus nemají úhlovitě sblížená žebra štítu. Potenciálně zaměnitelné mohou být i saranče rodu Omocestus, které se odlišují mimo jiné absencí vystouplého laloku při bázi krytky. Spolehlivé rozlišení všech zmíněných druhů je možné také podle stridulace samců, která je druhově specifická a v terénu dobře rozeznatelná.

Rozšíření: Téměř celá Evropa (kromě severu Skandinávie, jihu Pyrenejského poloostrova, Sardinie, Korsiky a Řecka), severní Afrika, Malá Asie, Střední Asie (po Mongolsko a Čínu).

V ČR lokálně hojný druh rozšířený po celém území.

Biologie a ekologie: Saranče dlouhokřídlá obsazuje rozmanité sušší biotopy, jejichž společným znakem je řídká vegetace a významný podíl obnažené půdy. Nacházíme ji na skalních stepích, okrajích lesů a polí, pasekách, podél cest, v lomech, pískovnách a na různých ruderálních stanovištích. Vyskytuje se i ve městech, průmyslových areálech, na staveništích apod. Jedná se dobře létající, velmi mobilní druh, který dokáže úspěšně obsazovat nově vzniklá stanoviště.

Oplodněné samice kladou vajíčka v ootékách do půdy. Vajíčka přezimují, nymfy se líhnou v květnu a procházejí 4–5 instary. Dospělci se objevují od poloviny června s maximem na přelomu července a srpna, někteří přežívají do října. Potravu tvoří listy trav. Nahrávka charakteristické stridulace zde.

Literatura:

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!