Chelifer cancroides (Linnaeus, 1758) – štírek domácí

Čeleď: Cheliferidae – štírkovití

Status: běžný druh

Popis: Jeden z našich největších štírků o délce těla 2,6–4,5 mm. Tělo je protáhle hruškovité. Hlavohruď je delší než širší, matná s drobnými hrbolky, tmavě hnědá až červenohnědá. Oči jsou vyvinuty a jsou poměrně velké. Klepítkovitá makadla jsou delší než tělo, jsou poměrně úzká a protáhlá, zbarvení makadel je světle červenohnědé. Zadeček je široce protáhlý, zploštělý s nerozdělenými články, zbarvení zadečku je hnědošedé až červenohnědé, o něco světlejší než hlavohruď a makadla. Zadečkové články mají po stranách špičatý kýl. Nohy jsou poměrně dlouhé, žlutohnědé až hnědočervené.

Možná záměna: Záměna je možná s některými dalšími druhy čeledi Cheliferidae (v ČR 3 druhy), u nás zejména se vzácnějším štírkem podkorním (Mesochelifer ressli), který se kromě mikroskopických znaků na makadlech a počtem chloupků na chelicerách, liší také tmavšími prsty klepítkovitého makadla. Od ostatních našich druhů se štírek domácí liší výrazně dlouhými a štíhlými makadly. Druhý, často synantropně žijící druh našeho štírka, štírek knihový (Cheiridium museorum) je výrazně menší a má robustnější širší tělo, kratší makadla a hlavohruď s typickým kruhovitým vtiskem.

Rozšíření: Kosmopolitní druh, rozšířen po celém světě. V Evropě široce rozšířen, nalezen i v osadách na pobřeží Severního ledového oceánu.

V ČR hojný druh po celém území, zejména v nižších polohách. Patří mezi naše nejhojnější synantropní druhy štírků.

Biologie a ekologie: Štírek domácí žije na různých biotopech v dutinách a pod kůrou starých stromů, v ptačích hnízdech, ale často také synantropně, v budovách - stodolách, stájích, kurnících, včelínech, sklepích, skladištích nebo ve starých zdech. Žije skrytě pod kůrou, kusy dřeva (a jiných předmětů), mezi prkny a ve štěrbinách apod. Aktivní je zvláště za soumraku. Živí se různými drobnými členovci, zejména roztoči, pisivkami a jiným drobným hmyzem. Často si troufne i na větší kořist, než je on sám. Ve včelínech se stává jeho kořistí i kleštík včelí (Varroa destructor) a byly zaznamenány i případy ulovení mladých nymf štěnic. Kořist ochromí jedovou žlázou, která ústí na konci obou prstů klepítkovitých makadel. Je hbitý a při vyrušení se snaží rychle skrýt, dovede obratně couvat a měnit směr. Pro člověka není nijak nebezpečný, naopak se živí různými jinými bezobratlými obyvateli domácností. Samci připevňují k substrátu spermatofor (balíček se spermiemi), který je po nalezení samicí nasán do jejího pohlavního otvoru. Po čase samice vytvoří na spodní straně zadečku váček, ve kterém vajíčka až do vylíhnutí nosí a vyživuje. Mladí štírci prodělávají vývoj přes tři stádia protonymfy, deutronymfy a tritonymfy. S dospělci se setkáme po celý rok.

Literatura:

Christophoryová J., Šťáhlavský F. & Fedor P. (2011): An updated identification key to the pseudoscorpions (Arachnida: Pseudoscorpiones) of the Czech Republic and Slovakia. Zootaxa 2876: 35-48.

Harvey S. M. (2014): A review and redescription of the cosmopolitan pseudoscorpion Chelifer cancroides (Pseudoscorpiones: Cheliferidae). The Journal of Arachnology 42:86–104.

Legg, G. & Jones, R.E. (1988) Pseudoscorpions (Arthropoda; Arachnida). Keys and notes for the identification of the species. In: Kermack, D.M. & Barnes, R.S.K. (Eds.), Synopses of the British Fauna (New Series), No. 40. The Linnean Society of London and the Estuarine and Brackish–Water Sciences Association, Leiden–New York–København–Köln, pp. 1–159.

Verner P. (1971): Řád štírci - Araneida. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha, pp. 51–316.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!