Cheiracanthium punctorium - zápřednice jedovatá

1. 9. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Cheiracanthium punctorium (Villers, 1789) - zápřednice jedovatá

Čeleď: Miturgidae - zápřednicovití

Status: nehojný druh

 

Popis: Největší druh evropské zápřednice. Délka těla dospělých samic až 15 mm (hlavohruď 4-6 mm). Hlavohruď u samců nápadně červená, u samic o něco světlejší až hnědá. Samci i samice mají mohutné, červené, nápadné chelicery, které směřují od sebe (patrné zvláště u samců), špičky chelicer jsou černé. Na chelicerách je několik zoubků. Zadeček je u samic světle hnědý s naznačeným tmavším proužkem zhruba do půli zadečku. Samci mají zadeček nápadně žlutý s tmavším proužkem uprostřed. Zadeček se u samců ke konci zužuje. Nohy jsou dlouhé světle hnědě zbarvené.

 

Možnost záměny: Od ostatních našich zápřednic (v ČR 10 druhů) se liší nápadným zbarvením a velikostí. Stránky o (nejen) našich zápřednicích, od předního znalce této čeledi v Evropě J. Dolanského jsou  http://cheiracanthium.vcm.cz/

 

Rozšíření: Palearkt - Evropa, Střední Asie.

 

V ČR donedávna vzácná, nyní prožívá expanzi. U nás zatím jen v nížinách (např. jižní Morava, střední Čechy).

 

Biologie a ekologie: Vyskytuje se  na otevřených stanovištích - porostlých vysokou trávou, suchých loukách, stráních, okrajích cest, také na nivních loukách v okolí řek apod. Tato zápřednice je v poslední době, díky médiím veřejnosti známá jako "jedovatý žlutý pavouk"  a mnoho lidí z ní má strach. Několikrát jsem se setkal s otázkami: "Jak je to s tím jedovatým pavoukem u nás ?" nebo "Jak je jedovatý ten pavouk ?" apod.. Už svým výstražným zbarvením působí nebezpečně, avšak média to vše nadsazují (jak je zvykem). Kousnutí jsem sice na vlastní kůži nepoznal, ale uvádí se , že je srovnatelné s bodnutím vosy. Bolestivý otok po pár hodinách mizí. Běžný člověk se s tímto pavoukem ani do styku nedostane. Spíše se můžeme setkat s jejich "hnízdy" na různých otevřených lučních biotopech, kde si většinou na vrcholcích trav vytváří nápadná pavučinová hnízda (zvláště v oblibě mají trávy rodu Calamagrostis). Přes den je zápřednice ukryta ve svém pavučinovém zámotku a vylézá jen vzácně, aktivní je v noci, kdy se vydává na lov do okolí. V tomto zámotku samice buduje od konce srpna kokon, který bedlivě střeží a v tomto období je agresivní. Když kokon opatrně rozděláme , uvidíme samici s roztaženými chelicerami ve výstražném postoji jak brání kokon. V kokonu bývá okolo 50 vajíček. Mláďata zůstávají nějaký čas s matkou a potom se rozutečou po okolí. Zápřednice jsou krátkověké, samec hyne po páření, samice v pozdním podzimu. Nymfy přezimují a v létě následujícího roku dospívají.

 

Ochrana, význam: Dříve byla na našem území velmi vzácná a bylo známo jen pár ojedinělých nálezů, v posledních letech se šíří - do Čech z Německa, na Moravu z Rakouska. Druh se v současné době nepovažuje za ohrožený. Na vhodných lokalitách např. na Bzenecku se vyskytuje masově.

 

 

Literatura:


Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.