Centaurium littorale subsp. compressum - zeměžluč přímořská slatinná

25. 2. 2018 vytvořil Václav Dvořák

Centaurium littorale subsp. compressum (Hayne in Kunth) Kirschner – zeměžluč přímořská slatinná

Syn.: Erythraea compressa Hayne in Kunth; Chironia uliginosa W. et K.; Erythraea uliginosa (W. et K.) R. et Sch.

Čeleď: Gentianaceae – hořcovité

Status: CR, §K

 

Popis: Lodyhy jednotlivé nebo po několika, přímé, obvykle do 20 cm vysoké, 4hranné, v horní části chudě větvené. Listy přízemní růžice za květu často zaschlé, čárkovitě obkopinaté, úzce kopisťovité, tupé, 3žilné; lodyžní listy čárkovité, zřídka čárkovitě kopinaté, někdy na okraji papilnaté. Květenstvím je chudý vidlan; květy obvykle 5četné, přísedlé; kalich trubkovitý; kališní lístky přitisklé ke korunní trubce, papilnaté, za květu zdéli trubky; korunní cípy růžové. Tobolky válcovité; semena síťnatá.

 

Možná záměna: Přízemní růžici listů vytváří rovněž zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea), která má listy úzce kopinaté až obvejčité, nikdy slabě masité, lodyhy a listy nejsou papilnaté, kališní cípy za květu obvykle dosahují max. ¾ délky korunní trubky.

 

Rozšíření: V rámci areálu druhu se tento poddruh vyskytuje od Německa po střední Asii. Hojnější je například v panonské oblasti střední Evropy.

 

V České republice roste výhradně v teplých oblastech termofytika, v minulosti roztroušeně, dnes vzácně, nejčastěji ve středním Polabí, okolo Opočna a v Hustopečské pahorkatině. Neroste výše než v kolinním stupni.

 

Ekologie: Zeměžluč pobřežní roste na slaniskách, obnažených březích rybníků, příkopů, rákosin, na zasolených vlhkých písčinách, podél cest a při okrajích lesů, méně často na slatinných loukách. Světlomilný druh, který nesnáší zapojenou vegetaci, naopak vyžaduje pravidelné narušování stanoviště. Tolerantní k solím v půdě.

 

Jednoletý až dvouletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

Ochrana a ohrožení: Zeměžluč přímořská slatinná patří mezi zvláště chráněné druhy v nejpřísnější kategorii kriticky ohrožených druhů. Stejný status tomuto taxonu náleží i v Červeném seznamu cévnatých rostlin. Počet lokalit se v průběhu 20. století výrazně snížil vinou přímé destrukce stanovišť. Dnes je většina lokalit chráněna formou maloplošně chráněných území.

 

 

Literatura:

 

Čvančara A., Kirschner J. & Kirschnerová L. (2000): Centaurium Hill. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6., Academia, Praha, 73–78.