Centaurium erythraea Rafn - zeměžluč okolíkatá

Syn.: Gentiana centaurium L. p. p., Centaurium minus Garsault, Centaurium umbellatum Gilib., Centaurium minus Moench, Chironia centaurium (L.) F. W. Schmidt, Erythraea centaurium (L.) Borkh.

Čeleď: Gentianaceae - hořcovité

Status: C4  

Popis: Jednoleté až dvouleté, 8-40 cm vysoké byliny s větveným hlavním kořenem a přímými, nenápadně čtverhrannými, v horní polovině často větvenými lodyhami. Listy v přízemní růžici obvykle přítomné i za květu, obkopinaté až obvejčité. Lodyžní listy jsou přisedlé, podlouhle až vejčitě kopinaté, obvykle celokrajné, okrouhlé nebo mírně zašpičatělé, 3 až 5 žilné. Květenství je vrcholíkovité, tvořené růžovými nebo vzácněji bílými, 4 až 5 četnými, trubkovitými květy. Plodem je tobolka.

Možná záměna: Zeměžluč okolíkatá je naší nejstatnější a také nejběžnější zeměžlučí. Od zeměžluče spanilé (Centaurium pulchellum) ji lze snadno odlišit podle přítomnosti přízemní růžice, od zeměžluče přímořské (Centaurium littorale) podle menšího vzrůstu, a výrazně tenčích lodyžních lístků.

Rozšíření: Druh rozšířený v téměř celé Evropě, od Mediteránu po jižní Skandinávii a Pobaltské republiky, na východ až k Uralu a na Kavkaz. Dále se vyskytuje také v severní Africe (především v Maroku) a v Turecku. Zavlečena byla také do Severní Ameriky, na Nový Zéland či do Austrálie.

V ČR se zeměžluč okolíkatá vyskytuje roztroušeně téměř po celém území. Těžiště rozšíření tohoto druhu leží v termofytiku a teplejším mezofytiku, do oreofytika vystupuje vzácně (hojněji např. v Moravskoslezských Beskydech). Chybí v některých vyšších polohách severních a severozápadních Čech (např. Labské Pískovce, Lužické či Krušné hory).

Ekologie: Zeměžluč okolíkatá je světlomilný a vlhkomilnější druh, který roste především na místech s nedostatkem dusíku. Nalezneme ji na pasekách, lesních cestách, okrajích lesů, okrajích cest či na okrajích luk a pastvin, vzácněji také na vlhčích ruderálních místech.

Terofyt, kvetoucí od června často až do konce září.

Význam: Nať zeměžluče obsahuje poměrně významné glykosidové hořčiny (např. erytraurin) a flavonoidy a proto se přidává do čajových směsí a dalších přípravků pomáhajících při nechutenství, onemocněních jater či zánětech žaludku.

Literatura:

Čvančara A., Kirschner J. & Kirschnerová L. (2000): Centaurium Hill. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6., Academia, Praha, 73–78.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!