Carex ericetorum - ostřice vřesovištní

24. 5. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Carex ericetorum Pollich – ostřice vřesovištní

Syn.: Carex approximata All.; C. ciliata Willd.; C. paradoxa J. F. Gmel.

Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité

Status: EN

 

Popis: Různoklásková, trsnatá ostřice s vystoupavými výběžky a novými výhony vyrůstajícími obloukovitě radiálně z trsu. Dolní pochvy šupinovité, tmavě purpurové, hnědé až hnědočervené, lesklé. Listy stálezelené, částečně přezimující, tuhé, ploše žlábkovité, tmavě zelené, lesklé, kratší než lodyhy. Květenství složené z terminálního, červenohnědého samičího klásku; samičí klásky obvykle po dvou, sblížené až překrývající se, bez listenů nebo s listenem nenápadným, štětinovitým, obvykle však nahrazeným purpurovým, lodyhu objímajícím listenem. Plevy samičích květů oválné, drobně třásnité, purpurové, se suchomázdřitým lemem, v délce nebo o něco málo kratší mošničky. Mošničky obvejcovité, v horní polovině hustě chlupaté.

 

Možná záměna: Zejména na jižní Moravě připadá v úvahu se vzácnou ostřicí doubravní (Carex fritschii), která tvoří řídké trsy, má nepřezimující listy delší než lodyhy, zašpičatělé plevy samičích klásků, bez suchomázdřitého lemu a mošničky jen slabě chlupaté nebo zcela lysé. Podobná může být také ostřice horská (Carex montana), která je hustě trsnatá a nevytváří žádné výběžky. Listy má světle zelené, nepřezimující, výrazně vínové spodní pochvy, hrotité plevy samičích klásků, do černa zbarvené.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým euroasijským areálem rostoucí od Pyrenejí po Mongolsko. V Evropě na sever areálem zasahuje až po polární kruh.

 

V České republice se vyskytuje izolovaně v severních, středních, jižních a východních Čechách, historicky také na Plzeňsku. Na Moravě zejména na Hodonínsku a v jz. části regionu. Ze Slezska je historicky znám výskyt z okolí Vidnavy. Obvykle roste v nížinách a pahorkatinách, lokality nepřesahují 650 m n. m.

 

Ekologie: Druh světlých, kyselých doubrav a borů, suchých trávníků a vřesovišť. Preferuje kyselé, lehké substráty, jako jsou váté písky, štěrkopísky a pískovce. Půdy propustné. Je součástí vegetace bazifilních kontinentálních borů sv. Festuco-Pinion sylvestris.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení v dubnu a květnu.

 

Ochrana a ohrožení: Ostřice vřesovištní nepatří mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je ovšem vedena mezi druhy ohroženými (EN), což odráží její izolované arely výskytu. Ohrožena je především přímou destrukcí lesních biotopů.

 

 

Literatura:

 

Kaplan Z., Danihelka J., Chrtek J. Jr., Prančl J., Grulich V., Jelínek B., Úradníček L., Řepka R., Šmarda P., Vašut R. J. & Wild J. (2022) Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 11. – Preslia 94: 335–427.

 

Řepka R. (2007): Mokřadní ostřice České republiky. – ČSOP Hořepník, Prostějov.