Camptorhinus statua - nosatec

15. 11. 2019 vytvořil Filip Trnka

Camptorhinus statua (Rossi, 1790) – nosatec
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: EN

 

Popis: Délka těla 4,5–9,5 mm, zbarvení těla je černé se světlými šupinkami. V poslední třetině krovek bílá páska tvořená šupinkami. Nosec slabě zakřivený. Štít o málo delší než širší nebo stejné délky a šířky. Štítek hustě pokryt širokými šupinami, zcela zakrývajícími podklad. Tělo je protáhlé (krovky 2x delší než širší). Zadní stehna dlouhá, dosahující ke konci krovek nebo přesahující. Na stehnech výrazný, úzký zoubek.

 

Možná záměna: Nezaměnitelný druh. Jediný podobně vypadající nosatec, který žije velmi podobně je Gasterocercus depressirostris. Tento druh má nosec výrazně zploštělý a zcela rovný. Druhé a třetí mezirýží na bázi krovek je spojené, vytvářející vysoký tmavý hrbol. Zadní stehna normální, bez zoubku.

 

Rozšíření: Druh s diskontinuálním rozšířením. Převážně jihoevropský druh (od Portugalska po Řecko, ale jinak chybí na celém Balkánském poloostrově) zasahuje do střední a západní Evropy, severní Afriky (Maroko). Dále znám z Íránu, Turecka a Kavkazu.

 

V ČR velmi vzácný druh žijící pouze na jižní Moravě, zjištěn na Mikulovsku, Lednicku, Valticku, Tvrdonicku a Lanžhotsku.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od konce dubna do srpna s maximem v od poloviny května do konce června. Druh je považován za indikátor starých porostů a je typický pro nejzachovalejších tvrdé luhy nížinných řek, kde obývá staré duby (Quercus spp.). Také na solitérních dubech v okolí luhů především v alejích nebo na nivních loukách. Biologie druhu není dostatečně známa. Imaga žijí velmi skrytě a jsou nejčastěji nacházena v noci, kdy se pohybují po ještě stojících odumírajících dubech, převážně na tzv. zrcátkách – míst bez kůry nebo požercích jiných druhů brouků. Larvy žijí ve dřevě těchto dubů, které jsou vždy napadeny dřevokaznými houbami a velmi často také tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo).  

 

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „ohrožený“. Tvrdé luhy jsou narušovány především změnou vodního režimu, zejména regulacemi vodních toků (omezení pravidelných záplav) a odvodňováním, které mění hladinu spodní vody. Následně dochází ke změně druhového spektra dřevin. Mezi další příčiny ohrožení patří vazba na staré a velmi staré duby, které se z krajiny postupně vytrácejí. Duby jsou v tvrdých luzích, často jako pozůstatek historického lesního hospodaření, kdy se v lesích páslo a hospodařilo se způsobem nízkého a středního lesa. V dnešních vysokokmenných lesích je dub nahrazován stinnějšími dřevinami. Proto je důležité biotopy s výskytem tohoto druhu prosvětlovat nebo zavést tradiční způsoby hospodaření. Pro obnovu biotopů jsou vhodné revitalizace říčních systémů nebo umělé povodňování. Prioritní není ochrana jedinců, ale biotopů. Solitérní staré duby je vhodné postupně uvolňovat z porostu a duby na loukách zbavovat křovin, aby bylo dřevo pro vývoj tohoto nosatce osluněné.

 

 

Literatura:

 

Bahr F. & Stüben P. E. (2002): Digital-Weevil-Determination for Curculionoidea of West Palearctic: Transalpina: Cryptorhynchinae. Snudebiller 3: 14–87.

 

Stüben P. E. & Alonso-Zarazaga, M. A. (2013): Pp. 229–245. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 8. Curculionoidea II. Brill, Leiden.

 

Strejček J. (1996): Coleoptera: Curculionoidea 1 (Anthribidae and Curculionidae). Pp. 577–599. In: Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds.): Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO, III. Folia Facultatis Scientiarium Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, Biologia 94: 409–630.