Callophrys rubi - ostruháček ostružinový

30. 3. 2018 vytvořil Stanislav Rada

Callophrys rubi (Linnaeus, 1758) – ostruháček ostružinový

Syn.: ostruháček ostružiníkový

Čeleď: Lycaenidae – modráskovití

Status: běžný druh

 

Popis: Rozpětí křídel 25–26 mm. Svrchní strana křídel je hnědá, spodní strana zelená s tenkou světlehnědou obrubou. Na rubu zadního (někdy i předního) křídla se může vyskytovat proměnlivý počet bílých skvrnek, které jsou uspořádány do řady, někdy zcela chybí. Zadní část druhého páru křídel je zakončena nevýraznými ostruhami (u samic jen zvlněný okraj křídla). Housenka je drobná, pokrytá krátkými chloupky, v prvních dvou instarech růžová až hnědozelená, později světle zelená. Kukla je oválná, jemně ochlupená, bez výrůstků, zbarvená hnědě nebo žlutohnědě.

 

Možná záměna: Díky zelené spodní straně křídel nezaměnitelný motýl.

 

Rozšíření: Velký palearktický areál zahrnuje severní Afriku, celou Evropu včetně Skandinávie, Turecko, Sibiř, severní část středoasijských pohoří, Čínu a Koreu.

 

Druh rozšířený na většině území ČR, hlavně v nížinách a pahorkatinách. Jeho výskyt je většinou roztroušený, v malých početnostech. Téměř se nevyskytuje v pohořích na severu republiky a na Českomoravské vrchovině, na severní Moravě je nyní také vzácný. Nejhojnější je na jižní a jihovýchodní Moravě a v jižních Čechách.

 

Biologie a ekologie: Ostruháček ostružinový obývá poměrně širokou škálu biotopů, od výhřevných skalních lesostepí po chladná horská rašeliniště. Středoevropské populace vykazují dvě ekologická optima: 1) lesostepi, řídké listnaté lesy, paseky, lesní okraje a křovinaté stráně; 2) borové lesy na píscích a rašeliniště. Lesostepní populace využívají jako živné rostliny housenek nejčastěji kručinku barvířskou (Genista tinctoria), štírovník obecný (Lotus corniculatus), janovec metlatý (Sarothamnus scoparius), vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa), krušinu olšovou (Frangula alnus), ostružiníky (Rubus spp.), vičence (Onobrychis spp.), tolice (Medicago spp.) nebo devaterníky (Helianthemum spp.). Populace rašelinišť a borových lesů se vyvíjejí převážně na borůvce (Vaccinium myrtillus). V našich podmínkách je vývoj jednogenerační. Motýli létají od dubna (někdy již od konce března) do června. Samci vyčkávají na samice v teritoriích na keřích nebo nízkých větvích stromů, teritoria si brání před jinými samci. Po páření samice kladou vajíčka jednotlivě na mladé výhonky nebo poupata živných rostlin. Po jednom až dvou týdnech se z nich líhnou housenky. Housenky se zdržují v květenství nebo jeho blízkosti a živí se pupeny, poupaty, mladými listy a květy. Kuklení probíhá na zemi poblíž živné rostliny. Kukla přezimuje. Kukly se mohou vyvíjet v mraveništích, ale není to pravidlem (fakultativní myrmekofilie). Kukla při podráždění vydává vrzavý zvuk, který je dobře slyšitelný i lidským uchem.

 

Taxonomická poznámka: Je rozlišováno několik poddruhů, přičemž většinu Evropy včetně Česka obývá nominotypický poddruh Callophrys rubi rubi. Z iberského poloostrova, severní Afriky a Malé Asie je uváděn poddruh C. r. fervida, z Uralu C. r. borealis, ze Sibiře a Dálného východu C. r. sibirica.

 

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.