Calla palustris - ďáblík bahenní

9. 2. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Calla palustris L. – ďáblík bahenní

Čeleď: Araceae – árónovité

Status: C3, §3

 

Popis: Bylina s dutým, článkovitým, plazivým oddenkem. Dorůstá 15-40 cm výšky. Listy jsou přízemní, jednoduché, dlouze řapíkaté; čepel je široce vejčitá, okrouhlá, na vrcholu krátce zašpičatělá, na bázi okrouhle srdčitá, celokrajná. Květenstvím je válcovitá palice, s drobnými oboupohlavnými květy ; toulec je zbarvený vně nazelenale, uvnitř bíle, je široce kornoutovitý, zakončený špičkou. Květy drobné, bez květních obalů, žlutozeleně zbarvené. Plodem jsou za zralosti červené bobule.

 

Možná záměna: Rod ďáblík je monotypický, tedy s jedním jediným druhem. Rostliny mohou připomínat zástupce rodu árón (Arum spp.), od kterých se liší okrouhle srdčitou čepelí a čistě bíle zbarveným toulcem.

 

Rozšíření: Druh rozšířený cirkumboreálně. Na evropském kontinentu se vyskytuje ve většině západní, střední (kromě Maďarska) a severní Evropy. Naopak neroste ve Středozemí. Dále na východ se souvisle vyskytuje v evropské části Ruska, dále na východ spíše izolovaně. Souvisle roste též v severních částech Severní Ameriky.

 

V České republice roste roztroušeně v mezických polohách, v termofytiku a oreofytiku vzácně. V některých oblastech zcela chybí, na Moravě mnohem vzácnější druh než v Čechách.

 

Ekologie: Ďáblík je vázaný na mělké stojaté vody, na světliny v mokřadních olšinách a na okraje rašelinišť. Preferuje spíše kyselejší substráty a sloupec vodní hladiny obvykle nesmí přesahovat 20 cm. Součást několika vegetačních typů, nejčastější ve společenstvu sv. Carici-Rumicion hydrolapathi.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s optimem růstu a kvetení od května do července.

 

Ochrana a ohrožení: Ďáblík bahenní patří mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožené. Stejný status ohrožení má i v Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin. Z řady lokalit vymizel především vinou změn hydrologického režimu.

 

Poznámka: Ďáblík je oblíbenou zahradní mokřadní rostlinou, velmi často zplaňuje. Rostlina, především její oddenek, je silně toxická.

 

Název rostliny je odvozen z řeckého slova kallos, což lze překládat jako tělesná krása.

 

 

Literatura:

 

Záveská Drábková (2010): Calla L. In: Štěpánková J. (ed.), Květena České republiky, vol. 8, Academia, Praha: 277278.