Bufo bufo - ropucha obecná

22. 8. 2008 vytvořil Zdeněk Mačát

Bufo bufo (Linnaeus, 1758) - ropucha obecná

Čeleď: Bufonidae - ropuchovití

Status: O, LC, IUCN: LC

 

Popis: Ropucha obecná je 7 - 12 cm velká žába. Samice je vždy větší než samec. Pokožka těla je silně bradavičnatá. Za očima leží, stejně jako u mloka skvrnitého, příušní jedové žlázy. Zbarvení kůže je celkem variabilní. Většinou jde o kombinaci hnědé, olivově zelené, šedé nebo i černé. Černá barva se může vyskytnout u čerstvě metamorfovaných jedinců, naopak s olivově zelenou se můžeme setkat v době rozmnožování, tedy při pobytu ve vodě. Břicho jednobarevné, světle šedé nebo světle hnědé, s tmavými skvrnami. Oční zřítelnice je vodorovná, duhovka je zlatá až žlutá. Samce a samici rozlišíme dle bazální části prvního prstu. U samců je nápadně zesílená, mozolovitá a tmavě pigmentovaná. Prsty samic jsou bez zesílení i pigmentace.

 

Možná záměna: V České republice se ještě vyskytují další dvě ropuchy, ty by měl však od sebe rozlišit i laik. Ropucha zelená (Bufotes viridis) se výrazně odlišuje zbarvením (zeleno - bílé). Ropucha krátkonohá (Epidelea calamita) je naše nejvzácnější žába, od ropuchy obecné ji odlišíme tenkou žlutozelenou linkou, která se táhne středem zad od temena hlavy ke kloace.

 

Rozšíření: V Evropě se jedná o jeden z nejvíce rozšířených druhů. Vyskytuje se po celé Evropě. Chybí jen v Irsku a na některých ostrovech Středozemního moře (Sardinie, Korsika...). S ropuchou se však můžeme setkat i v Japonsku. Její areál rozšíření totiž pokračuje v širokém pásu střední a severní Asií až po zmiňované Japonsko.

 

V České republice se vyskytuje prakticky na celém území.

 

Biologie a ekologie: Ropucha je nenáročná na stanoviště. Pole, louky, lesy, zahrady, městská zeleň, to všechno jsou možná místa jejího výskytu. Její rozšíření není limitováno nadmořskou výškou, můžeme ji potkat v nížinách, ale i na horách, kde je většinou limitována nedostatkem vhodných míst k rozmnožování a klimatickými podmínkami. Ropucha je živočich převážně noční, ve dne se s ní setkáme jen v době páření nebo za deště a to na jaře. Dny tráví v úkrytech v zemi, které mohou sloužit i k zimování. To probíhá od října do března či dubna (záleží na klimatických podmínkách a poloze lokality). K paření dochází po zimování. Ropuchy se často vracejí na téže místa, kde se před rokem pářili. Pravděpodobně vyhledávají rodiče. K páření dochází k amplexu, kdy se samec chytne samice předníma nohama pod jejíma předníma nohama. K tomu to spojení může dojít už při cestě na místo rozmnožování. Při nedostatku samic může docházet k tomu, že se více samců snaží oplodnit jednu samici. Uvádí se, že byla pozorována samice až se 12 - ti samci na hřbetě. Toto omezení nakonec způsobilo utonutí samice. Samec také může zaměnit samici s kamenem, jiným živočichem (např. rybou) či dokonce s uhynulým živočichem. Snůšky oplodněných vajíček tvoří provazce o délce 5 - 10 m. Pulci jsou při vylíhnutí velmi malí (do 5 mm). U pulců bylo pozorováno shlukování do hejn, která se při březích společně pohybují. Hlavní obranou ropuchy je její jedovatý sekret. Jedná se o bílou, silně viskózní tekutinu (bufotoxin), kterou vylučuje při velkém podráždění. Při setkání s predátorem ropucha zaujímá obranný postoj. Ropuchy jsou teritoriální zvířata (přebývají vždy ve stejném ukrytu, páří se na stejné lokalitě). Více jak 50% stravy ropuchy tvoří mravenci, dále pak brouci, pavouci a různý blanokřídlý a dvoukřídlý hmyz. Lov probíhá v noci. Ropucha prochází své teritorium a loví vše, co se hýbe.

 

Význam a ochrana: Na zahradách slouží v noci jako hubitelé hmyzu, když hmyzožraví ptáci spí. Pulci se podílejí na odstraňování organických zbytků ve vodě. V současné době dochází k velkému úbytku vhodných míst k rozmnožování. Velkým ohrožením je také silniční doprava v době migrace na místa rozmnožování. Ropuchy často nacházíme rozjeté na vozovce. Důležité pro zachování populací je zabezpečení přechodů ropuch přes vozovku a ochrana vhodných lokalit k páření.

 

Hlas k poslechu zde.

 

 

Literatura:

 

Baruš V., Oliva O., a kolektiv (1992): Fauna ČSFR, svazek 25, Obojživelníci. - Academia, Praha.