Bibio hortulanus (Linnaeus, 1758) – muchnice zahradní

Čeleď: Bibionidae – muchnicovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 8–12 mm. Tělo je protáhle zploštělé. Hlava a oči jsou černé. Samice mají oči malé a oddálené, samci velké. Tykadla jsou krátká, černá s pýřitými štětinami. Tělo samice je žlutočervené, u samců černé. Štítek a kyvadélka jsou černá. Zadeček je oválně protáhlý, u samců ke konci zúžený s delšími chloupky. Nohy jsou černé, holeň s výraznými trny. Přední okraj křídel je načernalý, křídla světle šedohnědá. Larvy jsou šedavé s tuhými hnědavými štětinami.

Možná záměna: Samice se od ostatních našich muchnic liší žlutočerveným zbarvením těla. Samce však můžeme zaměnit s dalšími druhy muchnic rodu Bibio, které mají černé nohy. Spolehlivě je odlišíme podle morfologických znaků na křídlech, kopulačních orgánech. Od velmi hojné muchnice březnové (B. marci), která se vyskytuje také v jarních měsících, se liší menší velikostí.

Rozšíření: Evropský druh, rozšířený v západní a střední Evropě a na jihu Skandinávie.

V ČR hojný druh po celém území, v nížinách a pahorkatinách. Spolu s muchnicí březnovou patří mezi naše nejhojnější muchnice.

Biologie a ekologie: Muchnice zahradní obývá různé biotopy, jako jsou louky, okraje lesů, lesní světliny a mýtiny, břehy řek a potoků ale i zahrady, parky a polní remízky. Dospělci se vyskytují od dubna do června, kdy těžkopádně nalétávají na různé květy nebo odpočívají na listech bylin a dřevin. Po páření klade samička vajíčka do půdy, kde se líhnou larvy. Larvy se živí organickými zbytky v půdě a kořínky rostlin. Vzrostlé larvy přezimují a na jaře se kuklí.

Literatura:

Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!