Bibio marci (Linnaeus, 1758) - muchnice březnová
Čeleď: Bibionidae - muchnicovití
Status: běžný druh
Popis: Velký druh muchnice o velikosti těla 10-13 mm. Tykadla krátká desetičlánková, celé tělo lesklé, černé, dlouze černě ochlupené. Ochlupené oči samců se na čele dotýkají, oči samic malé, neochlupené. Končetiny silné, přední stehna ztlustlá. Rozpětí křídel 8-12 mm. Přední okraj křídla načernalý, kyvadélka hnědá. Křídla samců slabě nahnědlá, u samiček černohnědá.
Možná záměna: Na první pohled jsou samci zaměnitelní s některými dalšími druhy muchnic rodu Bibio, od kterých se liší větší velikostí, jako např. od dalšího hojného druhu muchnice zahradní (B. hortulanus). Muchnice březnová je naším největším a nejhojnějším druhem muchnice.
Rozšíření: Přesné rozšíření není podrobně prozkoumáno, tento druh je znám prakticky z celé Evropy a části Asie.
V ČR velmi hojný druh především v nížinách.
Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme brzy z jara, s maximem v dubnu a květnu (až do června) za slunných dnů. Dospělci mají často masový výskyt v rojích na otevřených ale i lesních biotopech (louky, pole, pastviny, okraje lesů apod.). Imaga létají velmi pomalu, nejčastěji sedí na vegetaci. Samičky kladou vajíčka do půdy, v které následně žijí larvy. Larvy jsou fytosaprofágní, živí se zbytky rostlin nebo v půdě okusují jejich kořínky, jsou považovány za škůdce některých pěstovaných plodin (obiloviny, řepa) a okrasných rostlin (růže). Vývoj larev trvá až do následujícího jara, kdy se v půdě kuklí.
Literatura:
Javorek V. (1967): Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. SPN, Praha.
Sartveit J., Whittington E. A. & Bland P. K. (2013): The distribution of Bibionidae (Diptera) in Scotland, United Kingdom. Studia dipterologica 20: 335–364.
Šefrová H. (2015): Muchnicovití (Diptera: Bibionidae) škodící na řepě. Harmful factors in sugar Beet – animal pests:march flies (BiBionidae). Listy cukrovarnické a řepařské 9-10: 290-291.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!