Argyroneta aquatica (Clerck, 1757) – vodouch stříbřitý

Čeleď: Dictynidae – cedivečkovití

Status: nehojný druh

Popis: Délka těla samic je okolo 10 mm (hlavohruď 4,4–5,1 mm), u samců až 15 mm (hlavohruď 4,4–7,2 mm). Jako u jednoho z mála pavouků je samice menší než samec. Hlavohruď je hnědá. Sternum má stejnou barvu jako hlavohruď. Zadeček šedohnědý, pokrytý hustými chloupky, tyto chloupky umožňují zadržení vzduchové bubliny, to způsobuje stříbřitý lesk zadečku (odtud český druhový název). Samička má zadeček oválný, u samečka je protáhlejší a ke konci zúžený. Stejně jako šplhalky (Anyphaneidae) má i vodouch tracheální otvor nepárový, umístěný uprostřed spodní strany zadečku. Nohy jsou dlouhé a ochlupené, tmavě hnědé barvy. 

Rozšíření: Palearkt - téměř celá Evropa (není znám z Řecka, Portugalska, Islandu a středomořských ostrovů) a mírný pás Asie.

V ČR nehojný druh, roztroušeně po celém území, avšak jen lokálně hojný. Zvláště v rybníkářských oblastech např. Třeboňsko, Poodří, Českolipsko. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Vodouch obývá stojaté vody - tůně (preferuje čisté, mělké s vodním rostlinstvem), menší rybníky ale i rašelinná jezírka a slepá ramena řek. Vodouch se bez problémů může pohybovat i po souši, já jsem nalezl dospělou samičku v mechu v rákosině, vzdálené asi 100 m od vody. Vodouch je jediný pavouk na světě, který obývá trvale vodní prostředí. I přesto není nijak zvlášť přizpůsobený pobytu pod vodou. Anatomicky se téměř neliší od suchozemských pavouků. Jako každý pavouk dýchá vzdušný kyslík a proto se musí jednou začas vynořit, aby nabral vzduch. Při kontaktu zadečku se vzduchem na chloupcích ulpí bublina vzduchu, kterou si vodouch přenese do svého obydlí, tam třením zadních noh o zadeček část bubliny uvolní. Vzduch ve zvonu se doplňuje také samovolně a to difuzí kyslíku z vody. Pavučinový zvon velikosti lískového oříšku, si vytváří ve vodním rostlinstvu. Tvoří ho tak, že do plachetkovité sítě nažene bublinu vzduchu, která tlakem vytvoří zvon. Zvon mu slouží jako zásobárna vzduchu, úkryt, místo ke kopulaci, svlékání, konzumaci potravy i kladení vajíček. Okolo zvonu jsou signální vlákna, která informují číhajícího vodoucha o pohybu kořisti v okolí. Kořistí se stávají zejména larvy vodního hmyzu, korýši a ostatní bezobratlí. Lze předpokládat, že se vodouch dokáže zmocnit i drobného rybího plůdku. Oblíbenou potravou je beruška vodní (Asellus aquaticus). S chycenou kořistí se vodouch přesouvá do zvonu, protože ve vodě by se mu zředili trávící šťávy. Vodouch stříbřitý má jeden z nejsilnějších jedů mezi našimi pavouky a dokáže citelně kousnout, následky ovšem nejsou horší než bodnutí včelou nebo vosou. Ve vodě se pohybuje nikoliv plaváním, ale chůzí po vodním rostlinstvu. V červnu a červenci samci vyhledávají samice, páření probíhá ve zvonu. Samice nebývá vůči samci agresivní a páření probíhá většinou v poklidu. Koncem července a v srpnu samice budují ve zvonu kokon, zanedlouho se líhnou mladí pavoučci, kteří nějaký čas zůstávají ve zvonu. Už mladí vodouši si staví své miniaturní zvony. Vývoj je dvouletý. K přezimování často využívají prázdných ulit vodních plžů. Dříve byl vodouch stříbřitý zařazen do čeledi pokoutníkovitých (Agelenidae), dnes patří do čeledi stínomilovitých (Cybaeidae). Je to jediný představitel rodu Argyroneta na světě.

Ochrana: Jedná se o velmi zajímavý druh naší i celosvětové arachnofauny. V součastné době není u nás chráněn. Hojný je jen v některých oblastech s vhodnými podmínkami. Je pravděpodobné, že vlivem eutrofizace a zhoršování životního prostředí začne zase ubývat. V Německu a na Slovensku je tento druh chráněný.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Novák B. (1956): K etologii vodoucha stříbřitého (Argyroneta aquatica). Sborník vysoké školy pedagogické v Olomouci, Přírodní vědy 2: 119-128. 

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!