Arabis auriculata - huseník ouškatý

30. 4. 2021 vytvořil Michal Hroneš

Arabis auriculata Lam. – huseník ouškatý
Syn.: Arabis recta Vill., Turritis patula Ehrh., Arabis patula (Ehrh.) Weinmann
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Status: LC

Popis: Jednoleté, případně dvouleté (ozimé) byliny oděné dvou- až dvouramennými chlupy, s přízemní růžicí listů a přímou, nevětvenou, 8–45 cm vysokou lodyhou. Listy přízemní růžice široce vejčité, obvykle celokrajné, krátce řapíkaté, našedlé od hustého odění, na rubu často nafialovělé. Lodyžní listy jsou přisedlé, vejčité, na bázi nápadně ouškaté, na okraji zubaté. Květy vyrůstají v kompaktním vrcholovém hroznu na přímých květních stopkách bez listenů. Korunní lístky jsou bílé, na vrcholu mírně vykrojené. Plodem jsou protáhlé šešule vyrůstající na šikmo odstálých stopkách.

Možná záměna: Poměrně nezaměnitelný druh naší květeny. Podobnými druhy jsou do jisté míry jen zástupci A. hirsuta agg. (Arabis hirsuta, A. nemorensis, A. sagittata a A. sudetica). Od nich se liší absencí postranních přízemních růžic listů a přítomností víceramenných chlupů v odění.

Rozšíření: Huseník ouškatý roste v rozsáhlém areálu od západní Evropy, přes Středozemí až po střední Asii. Střední Evropou prochází severní hranice areálu.

V ČR se vyskytuje v teplejších oblastech s výchozy bazických hornin, především v Českém Krasu a na Pálavě. Poněkud izolovaně se vyskytuje v Českém Středohoří a také na Strakonicku. Část výskytů je přechodného charakteru.

Ekologie: Druh suchých, kamenitých strání s nepříliš zapojenou vegetací a narušovaných teplomilných trávníků, sekundárně roste i na železničních náspech, podél cest a na úhorech. Preferuje silně bazické, vápnité, kamenité substráty s nízkým podílem humusu, vzácně roste i na jiných typech půd. Je diagnostickým druhem terofytní vegetace bazických půd svazu Alysso alyssoidis-Sedion.

Terofyt kvetoucí od dubna do května.

Ohrožení a ochrana:
Vzácnější druh, vázaný na ostrůvky bazických výchozů. Jeho populace bývají, podobně jako u dalších terofytů poměrně bohaté, a jsou převážně chráněny plošně v rámci mzchú. V předchozí verzi Červeného seznamu byl veden jako ohrožený (C3), nyní je považován za druh málo dotčený (LC).

 

 

Literatura:

Štěpánek J. (1992): Arabis L. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 123–137.