Andricus quercuscalicis (Burgsdorf, 1783) – žlabatka kalichová

Čeleď: Cynipidae – žlabatkovití

Status: běžný druh

Popis: Drobná vosička o délce těla 1,3–5 mm, velikost žaludové hálky 15–20 mm, velikost jehnědové hálky okolo 2 mm. Tělo je hnědé, lesklé, hlava je poměrně malá s dlouhými tykadly. Zadeček je u samic poměrně velký, vejčitý, s drobnými světlými chloupky v řadách, které jí dodávají zlatavé zbarvení. Obě pohlaví jsou okřídlená. Samci jsou menší než samice. Nohy jsou hnědé.

Možná záměna: Záměna dospělců je možná s dalšími žlabatkami (Cynipidae), určení je podle žilnatiny na křídle a kombinace morfologických znaků na těle a kopulačních orgánech. Žaludové hálky jsou v naší přírodě nezaměnitelné.      

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a ve Střední Asie.

V ČR méně hojný druh, ale roztroušeně po celém území, od nížin do podhůří.

Biologie a ekologie: Žlabatka kalichová obývá listnaté lesy a biotopy s duby (parky, aleje, remízky, křovinaté stráně apod.). Živnou rostlinou jsou různé duby (Quercus), v našich podmínkách zejména dub letní (Q. robur). Vytváří dva typy hálek. Typické jsou ježaté (laločnaté) hálky na číškách žaludů (odtud jméno „kalichová“). Hálka je zpočátku je zelená, lepkavá, později hnědne a dřevnatí. Uvnitř je jediná oválná komůrka s larvou. Larvy se živí pletivem hálky. Na podzim i s žaludem odpadá na zem, dospělec přezimuje v hálce a brzy na jaře vylézají samice a kladou vajíčka na jehnědy dubů. Na nich se vyvářejí drobné vejčité hálky, e kterých se na konci jara líhne drobná generace samců i samic. Ježaté hálky se dříve sbírali jako talismany a přisuzovala se jim magická a léčebná moc, objevovali se také v různých legendách a povídkách.

Literatura:

Chinery M. (2011): Britain`s Plant Galls – A Photographic Guide. WildGuides.

Zahradník J. (1987): Blanokřídlí. Artia Praha.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!