Alnus alnobetula - olše zelená

4. 6. 2022 vytvořil Václav Dvořák

Alnus alnobetula (Ehrh.) K. Koch – olše zelená

Syn.: Duschekia alnobetula (Ehrh.) Pouzar; D. viridis (Chaix) Opiz; Betula viridis Chaix in Vill.; Alnus viridis (Chaix) DC.

Čeleď: Betulaceae – břízovité

Status: VU (aut)

 

Popis: Rozložitý keř vysoký 0,5–3 m. Mladé větve zploštělé, olivově až červenohnědě zelené, chlupaté, olysávající; borka hnědavá až šedavá, hladká, s výraznými lenticelami. Pupeny přisedlé, špičaté, lepkavé. Listy s čepelí široce vejčitou, nepravidelně dvojitě pilovitou, na bázi uťatou, pýřitou, ale olysávající. Samčí jehnědy až 6 cm dlouhé; samičí shloučené po 3–5, přezimující v pupenech a rozvíjející se spolu s listy. Šištice vejčité, stopkaté; nažky s průsvitným lemem.

 

Možná záměna: Ostatní naše olše, např. olše šedá (Alnus incana), mají stopkaté pupeny a jejich jehnědy přezimují nahé a vykvétají před rašením listů, zároveň nažky mají kožovitý, neprůsvitný lem.

 

Rozšíření: Druh s rozsáhlým cirkumboreálním areálem, ve kterém se rozpadá na několik poddruhů. V Evropě se rozlišuje pouze nominátní poddruh, jehož výskyt je primárně omezen na hory střední a jihovýchodní Evropy. Vyskytuje se rovněž na Korsice.

 

V Česku se za přirozený výskyt označují jen lokality v jižních Čechách a v jz. cípu Moravy. Jinde se stromy cíleně vysazovaly. Druhotně je tato olše známa ze všech pohraničních pohoří od Krušných hor po Beskydy, častěji též na Vysočině, ojediněle v nižších polohách různě po republice.

 

Ekologie: Olše zelená roste jako součást lesních lemů, preferuje světlá až osluněná stanoviště, často též na pastvinách, při sídlech nebo cíleně vysazená jako protierozní dřevina při horní hranici lesa.

 

Fanerofyt s fenologickým optimem kvetení od dubna do května.

 

Ochrana a ohrožení: Druh není veden mezi zvláště chráněnými taxony. Autochtonní jihočeské populace jsou v Červeném seznamu hodnoceny jako zranitelné (VU). Olše též sehrála významnou roli v dynamice holocénní vegetace při horních hranicích lesa v subalpínském stupni středoevropských pohoří. V současné pustnoucí a neobhospodařované horské krajině naopak výrazně negativně transformuje chudé travní porosty fixací velkého množství dusíku.

 

 

Literatura:

 

Bühlmann T., Körner Ch. & Hiltbrunner E. (2016): Shrub Expansion of Alnus viridis Drives Former Montane Grassland into Nitrogen Saturation. – Ecosystems, 19: 968–985.

 

David F. (2010): Expansion of green alder (Alnus alnobetula [Ehrh] K. Koch) in the northern French Alps: A palaeoecological point of view. – Comptes Rendus Biologies, 333(5): 424–428.

 

Kovanda M. (1990): Duschekia Opiz In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 50–51.