Aconitum plicatum Köhler ex Rchb. – oměj šalamounek

• Aconitum plicatum subsp. plicatum – o. šalamounek pravý
• Aconitum plicatum subsp. sudeticum Mitka – o. šalamounek sudetský

Syn.: Aconitum callibotryon Rchb., Aconitum hians Rchb., Aconitum rigidum Rchb., Aconitum napellus subsp. hians (Rchb.) Gáyer, Aconitum napellus auct.
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Status: LC, §O

Popis: Vytrvalé rostliny, v podzemí s vícehlavým oddenkem a dvěma řepovitými hlízami. Lodyha je přímá, tuhá, 30–150 cm vysoká, nafialovělá, na bázi lysá, v květenství hustě chlupatá přitisklými nebo žláznatými chlupy. Listy jsou řapíkaté, s dlanitosečnou, kožovitou, lysou, lesklou čepelí. Květenství je obvykle jediný, koncový, řídký hrozen, vzácně i s několika kratšími postranními hrozny. Listence jsou čárkovité. Květy jsou nápadně souměrné, fialové až modrofialové, obvykle chlupaté, horní okvětní lístek vytváří nízkou, málo vyklenutou přilbu. Plodem jsou téměř lysé měchýřky.

Možná záměna: Na našem území se vyskytují dva další podobné druhy omějů, a to oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum) a oměj různobarvý (Aconitum variegatum). Oměj různobarvý se liší kulovitými hlízami, lysou lodyhou v květenství a nápadně vysokou přilbou květu. Oměj tuhý moravský se liší žilnatinou se spojkami (tzv. anastomózami), dělenými listenci a bohatším, hustokvětým květenstvím.

Rozšíření: Hercynský subendemit. Vyskytuje se pouze v Českém masivu s převahou lokalit v ČR. Dále roste také na rakouské, německé a polské straně horských celků, ve kterých se vyskytuje i u nás.

V ČR roste především v horách na obvodu republiky – na Šumavě, v Krušných a Jizerských horách, v Krkonoších, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. Vzácně ho lze nalézt i v nižších polohách, především v Předšumaví, ve Slavkovském lese a ve Žďárských vrších.

Ekologie: Oměj šalamounek roste v ledovcových karech, ve vysokobylinných nivách, na prameništích, podél potoků a na vlhčích místech v kosodřevině nad horní hranicí lesa. Občas ho lze nalézt také na lesních prameništích ve smrčinách. Vyhovují mu vlhké, humózní, často zrašelinělé, kamenité půdy na kyselých podkladech. Je diagnostickým druhem řady společenstev, především horských květnatých třtinových trávníků svazu Callamagrostion arundinaceae, vysokobylinných niv svazu Adenostylion alliarieae a subalpínských pramenišť svazu Swertio perennis-Dichodontion palustris.

Hemikryptofyt nebo geofyt, který kvete v červenci a srpnu.

Ohrožení a ochrana: Oměj šalamounek je v současné době v Červeném seznamu veden jako málo dotčený (LC). V dřívějších verzích byl zařazen v kategorii ohrožený druh (C3). Je chráněn i zákonem jako druh ohrožený.

Význam: Jako ostatní druhy omějů je o. šalamounek prudce jedovatý. Nejvíce jedovatých alkaloidů na bázi akonitinu obsahují hlízy, ale jedovatá je celá rostlina.

Taxonomická poznámka: Oměj šalamounek patří do složité nominátní sekce Aconitum. V celé skupině je velmi častá polyploidie a hybridizace. Vzniká tak řada endemických taxonů, které jsou svým rozšířením omezené na poměrně malé územní celky. Z této sekce se v Alpách vyskytuje A. napellus, v horách českého masivu A. plicatum a v Karpatech pak A. firmum (na našem území v Beskydech v subsp. moravicum, v Tatrách nominátní subsp. firmum). U o. šalamounku jsou pak v poslední době rozlišovány dva poddruhy, nominátní subsp. plicatum, který se vyskytuje v západní částí areálu, a subsp. sudeticum rostoucí ve východních Sudetech (Králických Sněžník a Hrubý Jeseník). Oba poddruhy se liší především mírou žláznatého ochlupení v květenství.

Literatura:

Ilnicky T. & Mitka J. (2009): Chromosome numbers in Aconitum sect. Aconitum (Ranunculaceae) from the Carpathians. – Caryologia 62: 198–203.

Mitka J., Sutkowska A., Ilnicky T. & Joachimiak A. J. (2007): Reticulate evolution of high-alpine Aconitum (Ranunculaceae) in the eastern Sudetes and western Carpathians (Central Europe). – Acta Biologica Cracoviensia, Series Botanica 49: 15–26.

Skalický V. (1997): Aconitum L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 1 (2. vydání), Academia, Praha, 392–403.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!