Zoropsis spinimana (Dufour, 1820) – pazora slíďákovitá

Čeleď: Zoropsidae – pazorovití

Status: nepůvodní druh

Popis: Robustní pavouk o délce těla 10–19 mm (hlavohruď 5–10 mm), variabilní v délce těla, zejména u samců. Hlavohruď je tmavě hnědá s širokým světlým lemem a středovým zaškrceným proužkem. Zadeček je vejčitý, hnědošedý s drobným skvrněním, žíháním a tmavší srdeční skvrnou na hřbetní části. Zbarvení samce i samice je stejné, samci jsou subtilnější a mají delší nohy. Nohy jsou robustní světle hnědé až hnědošedé, tmavě skvrnité, na spodní straně holení s dvěma řadami trnů.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh. Na první pohled připomíná některé slíďáky (Lycosidae), zejména některé druhy rodu Alopecosa, Hogna nebo Lycosa. Liší se mj. menšíma středníma očima, kribelem (sítkem, útvar u snovacích bradavek, kterým vytváří speciální jemnou pavučinu) na zadečku a pomalejšími pohyby. Pazora slíďákovitá patří mezi nejběžnější evropské pazory, ve Středomoří a na Balkáně se vyskytuje několik dalších druhů rodu Zoropsis, a na Kypru endemitský druh pazora Akamasia cyprogenia.

Rozšíření: Středomořský druh (západní část), který se v poslední době šíří přirozeně a také za pomocí člověka (se zbožím, dopravou) v západní a střední Evropě, zejména v okolí lidských sídel. Zavlečena byla i do Severní Ameriky a Asie.

V ČR poprvé zaznamenána v roce 2019 v Brně, dále pak v dalších městech jako např. Praha a České Budějovice, ale i jinde. Od té doby nálezů přibývá i z menších obcí. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Pazora slíďákovitá obývá ve dvé domovině skalnaté biotopy, suťové a světlé borové lesy i pobřežní biotopy a okolí lidských sídel. Mimo svůj původní areál se vyskytuje zejména synantropně v budovách a jejich okolí, na zdech, pod kameny a různými předměty kolem lidských sídel. V teplejších oblastech i v ruderálních stanovištích mimo budovy. Má noční aktivitu, kdy aktivně vyhledává různé členovce, které loví bez použití sítí. Vytváří si však pavučinové úkryty, ve kterých se přes den ukrývá. Páření probíhá na podzim, kdy dospívají dospělci, kokon však vytvářejí samice až na jaře. V synantropních podmínkách v budovách jsou dospělci k vidění téměř po celý rok. Vývoj trvá zhruba rok. Vzhledem k velikosti pavouka, je tento druh schopný prokousnout lidskou kůži, kousnutí však není bolestivé a pro člověka není nebezpečné.

Literatura:

Dolejš P. & Prudek M. (2019): Zoropsis spinimana v České republice. Zoropsis spinimana in the Czech republic. Pavouk 46: 5.

Nentwig W., Ansorg J., Cusching P., Kranz-Baltensperger Y. & Kropf C. (2025): House Spiders – Worldwide. Springer, Berlin, Heidelberg.

Nentwig W., Blick T., Bosmans R., Gloor D., Hänggi A., Kropf C. (2024): Spiders of Europe. Version 09.2024. Online at https://www.araneae.nmbe.ch.

Rückl K. (2022): Pazora slíďákovitá opět v České republice. Zoropsis spinimana in the Czech Republic. Pavouk 51: 19–22.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!