Xysticus luctator L.Koch, 1870 – běžník doubravní

Čeleď: Thomisidae – běžníkovití

Status: VU

Popis: Délka těla 6–10 mm (hlavohruď 2–3 mm). Patří mezi naše největší běžníky. Hlavohruď je široká, zploštělá, u samic tmavě hnědá s nevýrazným světlejším páskem, u samců červenohnědá. Zadeček je samic u samic tmavě hnědý s naznačnou kresbou, u samců s výrazným světlým lemem. Samci mají kontrastnější zbarvení než samice. První dva páry nohou jsou u samců tmavší, se světlejšími předními články.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími druhy rodu Xysticus, samci pak zejména s běžníkem poutavým (Xysticus lanio). Podle kresby a široké rudohnědé hlavohrudi však patří k dobře rozpoznatelným druhům.

Rozšíření: Palearktický druh – téměř celá Evropa (mimo severní Skandinávie a Iberského poloostrova) a Střední Asie.

V ČR nehojný druh, roztroušeně v teplejších oblastech. Mapa rozšíření zde.

Biologie a ekologie: Tento běžník žije zejména v doubravách, dubohabřinách, na lesostepích a osluněných okrajích lesů. Žije na zemi mezi spadeným listí a vegetací, zvláště samci však občas vylézají také na bylinnou a keřovou vegetaci. Samice pečuje o plochý bílý kokon, který bývá připředen nejčastěji k opadlému suchému listí. S dospělci se setkáme zejména od května do srpna.

Ochrana a ohrožení: Běžník doubravní je vázán na nenarušované teplomilné lesy a lesostepi, díky tomu byl zařazen v červeném seznamu pavouků jako druh zranitelný (VU).

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. Peres, Praha.

Miller F. (1971): Řád pavouci - Araneida. In: Daniel M. & Černý V., Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha, pp. 51-316.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!