Vulpia bromoides (L.) S. F. Gray – mrvka sveřepovitá

Syn.: Festuca bromoides L., F. sciuroides Roth, Vulpia sciuroides (Roth) C. C. Gmelin, V. dertonensis (All.) Gola

Čeleď: Poaceae – lipnicovité

Status: CR, ČK

Popis: Řídce trsnatá tráva s přímými nebo krátce vystoupavými stébly, obvykle do 30 cm vysokými, se 2–4 kolénky. Čepel listů úzce čárkovitá, plochá až svinutá, na svrchní straně řídce pýřitá, mělce rýhovaná, na spodní straně lysá nebo rovněž řídce pýřitá, na okraji mírně drsná; jazýček nenápadný, dlouhý do 1 mm, na vrcholu uťatý. Lata přímá, v době květu z pochvy nejhořejšího listu zcela vyniklá, tmavě zelená až nafialovělá; vřeteno a větévky laty hladké. Klásky po 1–5, plevy bezosinné, nestejně dlouhé, bylinné, lysé, dolní pleva jednožilná, horní pleva trojžilná; plucha osinatá, s osinou pýřitou a drsnou. Tyčinka obvykle jediná, vzácně tyčinky 2–3. Obilky lysé, hnědé až nafialovělé.

Možná záměna: Z našich původních druhů připadá v úvahu záměna s mrvkou myším ocáskem (Vulpia myuros), jejíž spodní část laty zůstává v době květu skryta v pochvě nejhořejšího listu. Minuciózní rozdíly najdeme také na horních plevách, kde má tento druh 1–3 žilky a má pluchy užší, obvykle do 1,3 mm široké, mrvka sveřepovitá má pluchy širší nad 1,3 mm. Nepůvodní, vzácně zavlékaná mrvka brvitá (Vulpia ciliata) se liší dlouze chlupatými pluchami.

Rozšíření: Euro-africký druh s přesahem areálu do západních částí Asie. V Evropě vykazuje sub-atlantskou tendenci, lokalit od západu kontinentu směrem k východu výrazně ubývá. Ve střední Evropě je druhem vzácným a ustupujícím, hodnocen je tak v Německu, v Polsku, v Maďarsku, v Česku i ve Švýcarsku. V Africe se vyskytuje v severní až sv. části kontinentu a rovněž v rovníkové Africe v horách Kamerunu. V Asii zasahuje do Malé Asie, na Blízký východ, Sinajský poloostrov a do jz. částí Arabského poloostrova. Sekundárně a dnes kosmopolitně se vyskytuje na zbylých kontinentech s výjimkou Antarktidy.

V Česku se tato mrvka vyskytovala koncentrovaněji v Praze a v širším okolí, v pahorkatinách a pánvích jz. až jižních Čech, v Polabí, v podhůří Železných hor, dále v okolí Brna, Znojma, Opavy, v podhůří Drahanské vrchoviny a ojediněle, bodově také jinde. Ve 20. letech 21. století je známa pouze z jednotlivých lokalit na Tachovsku, Domažlicku, Budějovicku a Jindřichohradecku.

Ekologie: Mrvka sveřepovitá roste v rozvolněných trávnících na píscích, na zarůstajících písečných dunách, v pískových a kamenných lomech, na písčitých pastvinách, méně často na suchých úhorech a rumištích. Preferuje raná sukcesní stádia na suchých, propustných, slabě kyselých, na živiny chudých písčitých až písčito hlinitých půdách. Vyhledává stanoviště osluněná, pravidelně narušovaná.

Jednoletý terofyt až ozimá travina s fenologickým optimem růstu od konce května do července.

Ochrana a ohrožení: Mrvka sveřepovitá, hodnocená v Červeném seznamu jako kriticky ohrožená (CR), patří k velmi vzácným středoevropským druhům, které vykazují po několik dekád výrazný ústup ze známých lokalit, s nepříliš jasnými příčinami, mezi něž se obecně počítá eutrofizace prostředí a ztráta vhodných biotopů. V kontrastu k rapidnímu úbytku lokalit stojí masové šíření příbuzné mrvky myšího ocásku (Vulpia myuros), která se se vzácnějšího druhu v 21. století stala místy běžnou součástí člověkem ovlivněných biotopů. Vzhledem k podobnosti obou taxonů nelze vyloučit záměny nebo přehlížení mnohem vzácnější mrvky sveřepovité v terénu.

Literatura:

Frey L., Paszko B. & Kwiatkowski P. (2004): Distribution of Vulpia species (Poaceae) in Poland. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae, 73(1): 31–37.

Király G. & Mesterházy A. (2005): Additions to the identification key, distribution and habitats of Vulpia bromoides (L.) S. F. Gray in Hungary. – Flora Pannonica, 3: 3–15.

Pečinka A. (2024): Vulpia C. C. Gmelin. In: Štěpánková J., Chrtek J. jun. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 9, Academia, Praha, 631–635.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!